Ageismus [ejdžizmus][zdroj?!] (anglicky ageism, původem v anglickém age = věk) je proces stereotypizování a diskriminace jednotlivců či skupiny lidí na základě jejich věku. Tento proces může být náhodný nebo systematický.[1][2]
Ačkoli je termín využíván k popisu předsudků a diskriminaci dětí a adolescentů (tzv. adultismus), ať už v podobě ignorování jejich nápadů z důvodu nízkého věku, nebo předpokládání, že by se měli chovat určitým způsobem s ohledem na jejich věk,[3] je tento pojem používán především[4] ve vztahu k zacházení se staršími lidmi. Termín tedy hlavně zastupuje roli společenského předsudku vůči stáří.[5] Kromě toho bylo poukázáno na to, že projevy ageismu se neobjevují pouze vně provázané skupiny starších lidí, ale zároveň probíhají v rámci stigmatizované skupiny samotné.[6]
Socioložka Lucie Vidovićová se ve své knize z roku 2008 „Stárnutí, věk a diskriminace – nové souvislosti“ zamýšlí nad problematikou definice ageismu, jejíž podstata se během posledních 50 let (k roku 2016) neustále měnila. Nakonec na základě získaných poznatků o tomto fenoménu navrhla následující definici: „Ageismus je ideologie založená na sdíleném přesvědčení o kvalitativní nerovnosti jednotlivých fází lidského životního cyklu, manifestovaná skrze proces systematické, symbolické i reálné stereotypizace a diskriminace osob a skupin na základě jejich chronologického věku a/nebo na základě jejich příslušnosti k určité kohortě/generaci.“[7]
Posuzování stáří by nemělo být pouze záležitostí reálného věku, ale měl by být brán zřetel především na určitá subjektivní kritéria. Přece jenom "je nám tolik, na kolik se cítíme". Přehled možných měřítek pro určování věku, o němž bychom mohli říct, že se jedná o stáří, uvádí Křivohlavý (2011).[8]
Kritéria mohou být:[zdroj?!]
<ref>
; citaci označené :1
není určen žádný text
© MMXXIII Rich X Search. We shall prevail. All rights reserved. Rich X Search