Biouhel

Biouhel je biomasa zuhelnatělá za účelem aplikace do půd. Od dřevěného uhlí se liší tím, že je drobnozrnná, že uhelnatění není uplatněno na kusové dříví a že výsledný pevný produkt se nepoužívá jako palivo. Biouhel vzniká procesem zvaným pyrolýza. Při něm je biomasa zahřívána bez přístupu vzduchu při vysokých teplotách 300-600 °C. Pokud jde o živiny, je složení biouhlu, až na snížený obsah dusíku, téměř stejné jako vstupní biomasa. Největší část tvoří ovšem čistý uhlík, který je ve velmi stabilní formě a téměř nepodléhá dalšímu rozkladu. Živiny, které se na uhlík navážou, se z něj uvolňují pomalu a nevyplavují se. Samotný uhlík v této formě setrvává v půdě v řádu staletí a tisíciletí^[1].

Biouhel nachází své využití v energetice (během své výroby), odpadovém hospodářství i zemědělství. Pro své vlastnosti je zkoumán jako prostředek ke zmírňování klimatické změny a může také zlepšovat vlastnosti půd^[2].