Cognomen

Cognomen (latinsky dosl. spolujméno, pl. cognomina) tvořilo třetí část římského jména (viz nomen). Původně cognomina charakterizovala svého nositele podle určitého typického znaku (srov. cicero hrášek), později se však dědila v rámci rodu (gens); cognomen obvykle přejímal nejstarší syn. Protože cognomen sloužilo především pro rozlišení jednotlivých osob, můžeme je považovat za jakéhosi předchůdce našeho příjmení, které se ovšem v Evropě objevilo až během 18. století.

Propuštění otroci přibírali jako cognomen své dosavadní jméno, praenomen a nomen gentile však dostávali od svého pána.

Od cognomen se odlišuje agnomen, tedy jméno přídavné, které označovalo svého nositele na základě jeho (vojenských) úspěchů (např. Africanus, Germanicus).