Amintore Fanfani

Amintore Fanfani
Stranická příslušnost
Členství	Křesťanská demokracie
Rodné jméno	Amintore Fanfani
Narození	6. února 1908 Pieve Santo Stefano
Úmrtí	20. listopadu 1999 (ve věku 91 let) Řím
Místo pohřbení	hřbitov Flaminio
Choť	Maria Pia Tavazzani (1975–1999)
Alma mater	Katolická univerzita Nejsvětějšího Srdce
Profese	politik, diplomat, ekonom, vysokoškolský učitel a učitel
Náboženství	katolicismus
Ocenění	velkokříž Řádu peruánského slunce čestný doktor Univerzity Keió
Commons	Amintore Fanfani
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Amintore Fanfani (6. února 1908, Pieve Santo Stefano, Itálie – 20. listopadu 1999, Řím) byl italský křesťanskodemokratický politik, jedna z klíčových postav italského politického života 2. poloviny 20. století. Pětkrát usedl do křesla premiéra Itálie (1954, 1958–1959, 1960–1963, 1982–1983, 1987). Krom toho zastával řadu vládních funkcí: 1947–1950 ministr práce, 1951–1953 ministr zemědělství, 1953–1954 a 1987–1988 ministr vnitra, 1958–1959, 1962, 1965 a 1966–1968 ministr zahraničí, 1988–1989 ministr rozpočtu. Třikrát byl též prezidentem italského Senátu (1968–1973, 1976–1982, 1985–1987). Byl představitelem Křesťanskodemokratické strany (Democrazia Cristiana), jejímž předsedou byl v letech 1954–1959 a 1973–1975. Svými idejemi, které jsou někdy přirovnávány ke gaullismu (a hovoří se o „fanfanismu“), určil charakter italské pravice a italského státu po druhé světové válce. Ještě za jeho života se však systém, který budoval, rozpadl pod tlakem obřích korupčních skandálů. To otevřelo cestu specifické berlusconiovské pravici, která formuje Itálii dodnes.