Antigen

Každá protilátka se váže na specifický antigen formou interakce podobné zapadnutí klíče do zámku

Antigen je látka obvykle bílkovinné povahy z vnějšího prostředí nebo vzniklá ve vlastním těle, která svou (potenciální) škodlivostí provokuje buňky imunitního systému k produkci jedné nebo více protilátek. Každá protilátka se váže na specifický antigen formou interakce podobné zapadnutí klíče do zámku. Tím je antigen zneškodněn (zničen nebo neutralizován). Jinými slovy, buňky imunitního systému rozpoznávají antigeny a tvoři proti nim protilátky. Slovo „antigen“ vzniklo z termínu antibody generator[1][2] a popisovalo molekulu, která se specificky váže na protilátku. Nyní se ale termín vztahuje na všechny molekuly nebo molekulární fragmenty, které mohou být vázány hlavním histokompatibilním komplexem (MHC) a prezentovány T-buněčnému receptoru.[3]

Imunogen je specifický typ antigenu. Imunogen je látka, která je schopna vyvolat adaptivní imunitní odpověď,[4] zatímco antigen je schopen spojovat se s produkty imunitní odpovědi po jejich vzniku.

Hapten je „osamělý epitop“, který je imunogenní až po vazbě na nosič.

Imunogenicita je schopnost vyvolat humorální a (nebo) buněčnou imunitní odpověď. Antigenicita je schopnost specificky kombinovat finální produkty imunitní odpovědi, tj. sekretované protilátky a (nebo) povrchové receptory na T-buňkách. Všechny molekuly, které mají schopnost imunogenicity, mají také schopnost antigenicity. Naopak to neplatí.[5]

Na molekulární úrovni může být antigen charakterizován schopností být „vázán“ do antigen-vazebného místa protilátky. Protilátky mají schopnost rozlišovat specifické molekulární struktury na povrchu antigenu. Antigeny jsou obvykle proteiny nebo polysacharidy. Mezi nejběžnější antigeny patří virové částice, buněčné stěny, bičíky, fimbrie a toxiny bakterií a jiné mikroorganismy. Lipidy a nukleové kyseliny jsou antigenní pouze v kombinaci s proteiny a polysacharidy. Nemikrobiální exogenní antigeny mohou zahrnovat pyl, vaječný bílek, bílkoviny z transplantovaných tkání a orgánů nebo z povrchu krevních buněk. Příkladem imunogenních antigenů podávaných úmyslně k vyvolání získané imunity jsou vakcíny. Buňky prezentují antigeny imunitnímu systému přes MHC molekuly. V závislosti na prezentovaném antigenu a na typu MHC molekuly může být aktivováno několik typů imunitních buněk.

  1. Antibody generator term [online]. Newton.dep.anl.gov [cit. 2012-07-08]. Dostupné v archivu. 
  2. HALL, John E. Pocket companion to Guyton & Hall textbook of medical physiology. 11th ed. Philadelphia: Saunders Elsevier, ©2006, s. 440. ISBN 978-81-312-0086-5.
  3. PARHAM, Peter. The immune system. 3rd ed. London: Garland Science, ©2009, s. G 2. ISBN 978-0-8153-4146-8.
  4. PARHAM, Peter. The immune system. 3rd ed. London: Garland Science, ©2009, s. G 11. ISBN 978-0-8153-4146-8.
  5. KINDT, T. J.; GOLDSBY, R. A.; OSBORNE, B. A. & KUBY, J. Kuby immunology. 6th ed. New York: W. H. Freeman, ©2007, s. 77. ISBN 1-4292-0211-4, ISBN 978-1-4292-0211-4.

© MMXXIII Rich X Search. We shall prevail. All rights reserved. Rich X Search