Bibliografie

Bibliografie (z řeckého βιβλιογραφία, bibliographia, doslovně „psaní knihy“) je v praxi akademické studium knih. V podobném smyslu se používá také pojem bibliologie (z řeckého -λογία, -logia). Celkově se bibliografie nezabývá obsahem knih, nýbrž metodami jejich evidence a práce s nimi.

Původně v prvních třech stoletích našeho letopočtu, bylo slovo bibliografie chápáno jako ruční kopírování knih. Ve 12.  století se začal tento pojem používat pro promyšlené skladování knih a od 17. století jde již o systém knižní evidence.

Produktem praktické bibliografie je bibliografie jakožto vedení systematického seznamu knih a dalších děl, určeného k novinářské a spisovatelské činnosti. Bibliografie je seznam knih, z něhož autor čerpal při psaní vlastního díla, je obvykle uváděna na konci knihy, také se ale může jednat o zcela samostatnou publikaci věnující se seznamu knih a jiných děl. Tyto samostatné bibliografické publikace jsou například papírové i elektronicky zpracované katalogy knihoven. Bibliografické práce jsou téměř vždy považovány za terciární zdroje.

Bibliografické práce se liší v množství detailů v závislosti na účelu a lze je obecně rozdělit do dvou kategorií: enumerativní bibliografie a analytická bibliografie.

V dřívějších dobách se bibliografie výhradně věnovala knihám, dnes může bibliografie zahrnovat časopisy, audionahrávky, filmy, obrazy i internetové stránky.

Odborný pracovník vykonávající bibliografickou činnost je bibliograf, bibliografka.