Diplomacie

Pod pojmem diplomacie se rozumí pěstování styků mezi různými státy a řešení mezinárodních problémů. Diplomacie je hlavním nástrojem zahraniční politiky jednotlivých států a mezinárodní politiky. Nazývají se tak rovněž širší cíle a strategie, kterými se řídí interakce státu se zbytkem světa.

Mezinárodní smlouvy a spojenectví jsou obvykle výsledkem diplomatických jednání. Diplomaté mohou také pomoci utvářet zahraniční politiku státu radou vládním úředníkům. Vytvářejí často analýzy politické či ekonomické situace v zemi, kde působí, s čímž souvisí také jistý tradiční vztah diplomacie a špionáže. Moderní diplomatické metody, postupy a zásady pocházejí převážně z evropských zvyklostí 17. století. Na počátku 20. století se diplomacie profesionalizovala. Vídeňská úmluva o diplomatických stycích z roku 1961, ratifikovaná většinou suverénních států světa, poskytuje pro diplomatické postupy, metody a chování rámec.^[1] Podle této úmluvy diplomatický styk zajišťují akreditovaní úředníci (jejichž jmenování musí hostitelská strana odsouhlasit), většinou velvyslanci (na nižší úrovni konzulové či chargé d'affaires), a to prostřednictvím specializovaného úřadu, obecně řečeno diplomatické mise či zastupitelského úřadu, v praxi obyčejně ambasády (velvyslanectví) nebo konzulátu. Ambasáda má zvláštní status a je považována za území státu, jehož zájmy zastupuje. Nevyžádaný vstup policie, armády či úřadu hostitelského státu na ambasádu je považován za rovný vojenské agresi na území cizího státu. Na velvyslance se rovněž nevztahuje zákonodárství země, kde působí. Disponuje tzv. diplomatickou imunitou. Spáchá-li závažný zločin, je obvykle prohlášen za nežádoucí osobu (persona non grata) a souzen je v mateřské zemi, dle jejích zákonů. Po světě rozmístění diplomaté vytvářejí diplomatický sbor země, ovšem termín diplomat je poněkud širší, obvykle zahrnuje i diplomatický a konzulární personál, úředníky ministerstva zahraničí či reprezentanty a vyjednavače v mezinárodních a nadnárodních organizacích, jako je Organizace spojených národů, NATO, Evropská unie apod., nebo na mezinárodních konferencích (např. Helsinská konference). Někdy je pojem ještě více rozšiřován a rozlišuje se tzv. parlamentní diplomacie (vztahy navazované mezi parlamenty dvou zemí), obchodní diplomacie (na budování vztahů mezi dvěma zeměmi se podílí podnikatelé nebo se naopak diplomaté podílejí na vstupu podnikatelů do jiné země), dále diplomacie městská (např. systém partnerských měst), kulturní, sportovní, nebo dokonce diplomacie "peer-to-peer" (na úrovni jednotlivců).^[2]

Pojem diplomacie pochází z francouzštiny a má řecký základ. Pojem diplo v řečtině znamenal zhruba "týkající se dvou". Souvisel s pojmem diplom, tedy dokument. Diplomat byl totiž ten, který u vládce země vyjednával dokumenty povolující cestu do jeho země (tato funkce diplomatů ostatně nezanikla zcela dosud, často je hlavní funkci zastupitelského úřadu vyřizování víz, tedy povolení ke vstupu do země). Později však pojem diplomacie získal obecnější význam.^[3] Na druhou stranu nelze pojem diplomacie zcela ztotožnit s pojmem mezinárodní vztahy, neboť ty formují povětšinou politici. Diplomaté, tedy profesionálové ve vyjednávání s cizími entitami, jsou jen jejich nástrojem.

Diplomacie nesmí být zaměňována s diplomatikou (jedna z pomocných historických věd).