Fidelio

Fidelio
Divadelní oznámení k premiéře 23. května 1814
Základní informace
Žánr	opera (singspiel)
Skladatel	Ludwig van Beethoven
Libretista	Josef Sonnleithner (2. verze: Stephan von Breuning, 3. verze: Georg Friedrich Treitschke)
Počet dějství	2 (1. verze: 3)
Originální jazyk	němčina
Literární předloha	Jean-Nicolas Bouilly: Léonore, ou l'amour conjugal
Datum vzniku	1804–1814
Premiéra	(1. verze) 20. listopadu 1805, Vídeň, Divadlo na Vídeňce (2. verze) 29. března 1806, Vídeň, Theater an der Wien (3. verze) 23. května 1814, Vídeň, Theater am Kärntnertor
Česká premiéra	24. listopadu 1814, Praha, Stavovské divadlo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fidelio (z latiny fidelis = věrný), je opéra à sauvetage (česky: osvobozovací opera)^[1] o dvou dějstvích německého skladatele Ludwiga van Beethovena (Op. 72). V původní verzi měla dějství tři a jmenovala se Leonora. Skladatel ji později několikrát přepracoval. Libreto napsali Joseph Sonnleithner, Stephan von Breuning a Georg Friedrich Treitschke. Předlohou jim byla opera Léonore ou L’amour conjugal (Leonora aneb manželská láska) z roku 1798, jejíž libreto napsal Jean Nicolas Bouilly a hudbu složil Pierre Gaveaux. Bouillyho libreto bylo ovšem také podkladem pro operu Ferdinanda Paëra Leonora (1804), a pro dílo Johanna Simona Mayra L’amor coniugale (1805).

Původní tříaktová verze opery měla premiéru v divadle Na Vídeňce (Theater an der Wien) ve Vídni dne 20. listopadu 1805. Následujícího roku ji Stephan von Breuning úpravou libreta zkrátil na dvouaktovou verzi. Po dalších změnách libreta provedených Georgem Friedrichem Treitschkem vznikla finální verze, poprvé uvedená ve vídeňském divadle U Korutanské brány (Kärntnertortheater / Theater am Kärntnertor) dne 23. května 1814. Fidelio je jediná Beethovenova opera.

Libreto, zčásti s mluvenými dialogy, vypráví příběh Leonory, kterak v přestrojení za vězeňského dozorce jménem Fidelio zachrání svého manžela, politického vězně Florestana před smrtí v žaláři. Bouillyho scénář, příběh osobní oběti, hrdinství a konečného triumfu, vyhovoval Beethovenově estetickému a politickému cítění. Základní téma boje za svobodu a spravedlnost, zrcadlící dobová politická hnutí v Evropě, bylo typickým pro Beethovenovo střední tvůrčí období. Mezi nejznámější čísla opery patří „Vězeňský sbor“ (O welche Lust), óda na svobodu zpívaná sborem politických vězňů, Florestanova vize Leonory, přicházející jako anděl, který ho zachrání, a scéna, ve které se nakonec záchrana odehrává. Finále oslavuje Leonořinu statečnost střídajícími se zpěvy sólistů a sboru.