Flexotisk

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Tento článek potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

Tento článek nebo jeho část potřebuje přiměřeně doplnit wikiodkazy na ostatní články.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte.

Flexotisk, nebo také flexografie, je technika tisku z výšky, využívaná hlavně v obalovém průmyslu pro potisk širokého sortimentu plastových fólií, papíru, kartonu a lepenky. Jde o techniku přímého tisku, při níž se používá pružná (flexibilní) tisková forma za použití speciálních tiskových barev (nízkoviskozní rychleschnoucí barvy). V anglosaských zemích se touto technikou také tisknou noviny. Od konce 18. století je nejprogresivnější tiskovou technikou a byl vynalezen roku 1890 ve firmě Sperling. Postupem času se také měnil název techniky. Flexotisk byl nejdříve nazýván anilínový tisk (dříve se totiž používali anilinové barvy, ale postupem času se zjistilo, že jsou jedovaté), poté gumotisk (kvůli používané gumové, flexibilní, tiskové formě), následně flexografie a nakonec flexotisk. Pro techniku jsou také typické ´´zdvojené okraje´´. Výhodou flexotisku je například potisk široké škály obalových materiálů, možnost změny tiskového raportu, pružná tisková forma nebo možnost tisku bez přerušení.