Franz Schubert

Franz Schubert
	olejomalba Franze Schuberta od Wilhelma Augusta Riedera (1875), vytvořená podle jeho vlastního akvarelového portrétu z roku 1825
Rodné jméno	Franz Peter Schubert
Narození	31. ledna 1797; Himmelpfortgrund
Úmrtí	19. listopadu 1828 (ve věku 31 let); Vídeň
Místo pohřbení	Vídeňský ústřední hřbitov
Povolání	hudební skladatel, klavírista a učitel
Rodiče	Franz Theodor Schubert
Příbuzní	Ferdinand Schubert, Karl Schubert a Maria Theresia Schubert (sourozenci)
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	původní texty na Wikizdrojích
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franz Peter Schubert (31. ledna 1797 Himmelpfortgrund – 19. listopadu 1828 Vídeň) byl rakouský hudební skladatel pozdního klasicismu a raného romantismu. Navzdory nedlouhému životu po sobě zanechal rozsáhlé dílo, zahrnující více než 600 světských vokálních děl (převážně písní), sedm kompletních symfonií, duchovní hudbu, opery, scénickou hudbu a velké množství klavírní a komorní hudby. Mezi jeho významná díla patří píseň Král duchů na Goethův text, klavírní kvintet A dur (kvintet Pstruh), symfonie č. 8 h moll (Nedokončená), „Velká“ symfonie č. 9 C dur, smyčcový kvintet, tři poslední klavírní sonáty, opera Fierrabras, scénická hudba ke hře Rosamunde a písňové cykly Krásná mlynářka a Zimní cesta.

Franz Schubert se narodil na vídeňském předměstí Himmelpfortgrund a již od útlého věku projevoval neobyčejné hudební nadání. Jeho otec mu dával první lekce hry na housle a starší bratr jej učil hře na klavír, malý Franz však brzy překonal jejich schopnosti. V roce 1808, v jedenácti letech, se stal žákem školy Stadtkonvikt, kde se seznámil s orchestrální hudbou Haydna, Mozarta a Beethovena. Koncem roku 1813 opustil Stadtkonvikt a vrátil se domů k otci, kde začal studovat na učitele. Přesto pokračoval ve studiu skladby u Antonia Salieriho a stále plodně komponoval. V roce 1821 byl přijat do Gesellschaft der Musikfreunde jako účinkující člen, což mu pomohlo dostat se do povědomí vídeňské hudební veřejnosti. V březnu 1828 uspořádal svůj jediný koncert z vlastních skladeb, kritika jej přijala příznivě. Zemřel o osm měsíců později ve věku 31 let, oficiálně na tyfus, někteří historici se však domnívají, že šlo o syfilis.

Ocenění Schubertovy hudby se za jeho života omezovalo pouze na poměrně úzký okruh vídeňských obdivovatelů. V desetiletích následujících po Schubertově smrti však zájem o jeho dílo výrazně vzrostl. Jeho díla objevili a propagovali Felix Mendelssohn, Robert Schumann, Franz Liszt, Johannes Brahms a další skladatelé 19. století. Dnes je Schubert řazen mezi největší skladatele klasické hudby a obliba jeho hudby stále přetrvává.