Giordano Bruno

Giordano Bruno
Giordano Bruno
Rodné jméno	Filippo Bruno
Narození	leden 1548; Nola
Úmrtí	17. února 1600 (ve věku 52 let); Řím
Příčina úmrtí	upálení na hranici
Povolání	astronom, filozof, básník, spisovatel, vysokoškolský učitel, astrolog, matematik a římskokatolický kněz
Alma mater	Neapolská univerzita Fridricha II. (do 1563)
Témata	filozofie a kosmologie
Vlivy	Averroes; Mikuláš Koperník; Mikuláš Kusánský; Titus Lucretius Carus; Ramón Llull; … více na Wikidatech
	multimediální obsah na Commons
	galerie na Commons
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Giordano Bruno, původně Filippo Bruno, též Nolan nebo Nolanus (leden 1548, Nola u Neapole – 17. února 1600, Řím) byl italský dominikánský mnich, filozof (představitel renesančního hermetismu), spisovatel (básník a komediograf), teoretický kosmolog^[1], zabýval se rovněž mnemotechnikou. Ovlivněn byl Mikulášem Kusánským a Bernardem Telesiem. V astronomii se proslavil tezemi o tom, že Země ani Slunce nejsou středem vesmíru a že vesmír je nekonečný.

Od roku 1593 byly některé jeho názory šetřeny jako hereze římskou inkvizicí – byl obviněn z popírání několika katolických doktrín, zejména věčného zatracení, boží trojjedinosti, božské podstaty Kristovy, panenství Panny Marie a transsubstanciace. Také jeho panteismus vzbuzoval vážné obavy.^[2] Inkvizice ho shledala vinným a byl upálen v římském Campo dei Fiori v roce 1600. Po své smrti a zejména v 19. a na počátku 20. století se stal jedním ze symbolů násilného útlaku svobodného vědeckého bádání katolickou církví a posléze jedním z idolů volnomyšlenkářů, i když není zřejmé, nakolik se jeho rozsudek za teologické hereze a filosofické náhledy vztahoval i na jeho kosmologické spekulace.^[3]^[4] Historička Frances Yatesová tvrdí, že byl potrestán spíše za obhajobu hermetické tradice.^[5] Byl hluboce ovlivněn arabskou astrologií (zvláště Averroesovou filosofií^[6]), novoplatonismem, renesanční hermeneutikou a legendami opřádajícími egyptského boha Thovta.^[7] Teologická heterodoxnost vedla Bruna ke snižování úlohy náboženství, které se podle něho hodí jen k uspokojení nevzdělanců.^[8]

↑ Bruno byl matematik a filozof, nicméně není moderní astronomickou komunitou považován za astronoma, neboť není dostupná žádná informace o jím prováděných astronomických pozorováních jako v případě Tychona Brahe, Keplera a Galilea. Pogge, Richard W. http://www.astronomy.ohio-state.edu/~pogge/Essays/Bruno.html 1999.
↑ The Harbinger. Giordano Bruno. www.theharbinger.org [online]. [cit. 2017-03-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-16.
↑ Michael J. Crowe, The Extraterrestrial Life Debate 1750–1900, Cambridge University Press, 1986, p. 10, "[Bruno's] sources... seem to have been more numerous than his followers, at least until the eighteenth- and nineteenth-century revival of interest in Bruno as a supposed 'martyr for science.' It is true that he was burned at the stake in Rome in 1600, but the church authorities guilty of this action were almost certainly more distressed at his denial of Christ's divinity and alleged diabolism than at his cosmological doctrines."
↑ Adam Frank, The Constant Fire: Beyond the Science vs. Religion Debate, University of California Press, 2009, p. 24, "Though Bruno may have been a brilliant thinker whose work stands as a bridge between ancient and modern thought, his persecution cannot be seen solely in light of the war between science and religion."
↑ Frances Yates, Giordano Bruno and the Hermetic Tradition, Routledge and Kegan Paul, 1964, p. 450
↑ Giordano Bruno [online]. Dostupné online.
↑ The primary work on the relationship between Bruno and Hermeticism is Frances Yates, Giordano Bruno and The Hermetic Tradition, 1964; for an alternative assessment, placing more emphasis on the Kabbalah, and less on Hermeticism, see Karen Silvia De Leon-Jones, Giordano Bruno and the Kabbalah, Yale, 1997; for a return to emphasis on Bruno's role in the development of Science, and criticism of Yates' emphasis on magical and Hermetic themes, see Hillary Gatti, Giordano Bruno and Renaissance Science, Cornell, 1999
↑ DUROZOI, Gérard, ROUSSEL, André a SOKOL, Jan. Filozofický slovník. Překlad Jan Binder. 1. vyd. Praha: EWA, 1994. 352 s. ISBN 80-85764-07-5. S. 38.

[1] Bruno byl matematik a filozof, nicméně není moderní astronomickou komunitou považován za astronoma, neboť není dostupná žádná informace o jím prováděných astronomických pozorováních jako v případě Tychona Brahe, Keplera a Galilea. Pogge, Richard W. http://www.astronomy.ohio-state.edu/~pogge/Essays/Bruno.html 1999.

[2] The Harbinger. Giordano Bruno. www.theharbinger.org [online]. [cit. 2017-03-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-16.

[3] Michael J. Crowe, The Extraterrestrial Life Debate 1750–1900, Cambridge University Press, 1986, p. 10, "[Bruno's] sources... seem to have been more numerous than his followers, at least until the eighteenth- and nineteenth-century revival of interest in Bruno as a supposed 'martyr for science.' It is true that he was burned at the stake in Rome in 1600, but the church authorities guilty of this action were almost certainly more distressed at his denial of Christ's divinity and alleged diabolism than at his cosmological doctrines."

[4] Adam Frank, The Constant Fire: Beyond the Science vs. Religion Debate, University of California Press, 2009, p. 24, "Though Bruno may have been a brilliant thinker whose work stands as a bridge between ancient and modern thought, his persecution cannot be seen solely in light of the war between science and religion."

[5] Frances Yates, Giordano Bruno and the Hermetic Tradition, Routledge and Kegan Paul, 1964, p. 450

[britannica.com-6] Giordano Bruno [online]. Dostupné online.

[7] The primary work on the relationship between Bruno and Hermeticism is Frances Yates, Giordano Bruno and The Hermetic Tradition, 1964; for an alternative assessment, placing more emphasis on the Kabbalah, and less on Hermeticism, see Karen Silvia De Leon-Jones, Giordano Bruno and the Kabbalah, Yale, 1997; for a return to emphasis on Bruno's role in the development of Science, and criticism of Yates' emphasis on magical and Hermetic themes, see Hillary Gatti, Giordano Bruno and Renaissance Science, Cornell, 1999

[8] DUROZOI, Gérard, ROUSSEL, André a SOKOL, Jan. Filozofický slovník. Překlad Jan Binder. 1. vyd. Praha: EWA, 1994. 352 s. ISBN 80-85764-07-5. S. 38.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]