HMS Dreadnought (1906)

HMS Dreadnought
Základní údaje
Typ	dreadnought
Objednána	1905
Zahájení stavby	2. října 1905
Spuštěna na vodu	10. února 1906
Uvedena do služby	2. prosince 1906
Osud	sešrotována roku 1923
Předchůdce	třída Lord Nelson
Následovník	třída Bellerophon
Takticko-technická data
Výtlak	18 420 t
Délka	160,6 m (527 ft)
Šířka	25 m (82 ft)
Ponor	8,1 m (26 ft)
Pohon	18× tříbubnový kotel Babcock & Wilcox parní turbíny Parsons 22 500 shp (17 MW) na 4 hřídelích
Rychlost	21 uzlů (39 km/h)
Dosah	900/2900 tun uhlí, 1120 tun oleje, 6620 mil (12 260 km) při 10 uzlech (19 km/h) 4910 mil (9090 km) při 18,4 uzlech (34 km/h)
Posádka	773
Pancíř	boky 102–279 mm paluba 102+70+17 mm věže 279 mm barbety věží 279 mm můstek 279 mm
Výzbroj	10× 305 mm (5×2) 27× 76,2 mm (27×1) 5× 457mm podhladinový torpédomet

HMS Dreadnought („Neohrožený“)^[1][2] byl šestou lodí tohoto jména sloužící v Royal Navy a představoval revoluční bitevní loď; do služby vstoupil roku 1906 jako nejrychlejší a nejlépe vyzbrojená válečná loď na světě.^[3] Jeho konstrukce přinesla několik zásadních novinek – zejména nesl výrazně silnější výzbroj než dosavadní typy a také se stal první válečnou lodí poháněnou parními turbínami. Kuriózní je, že Dreadnought je dodnes jedinou bitevní lodí, která kdy potopila ponorku. Stalo se tak 29. března 1915, kdy taranoval německou ponorku U-29.^[3]

Byla to tak pokročilá loď, že dala jméno celé generaci moderních bitevních lodí – dreadnoughtům, zatímco lodě, které učinila zastaralými, se začaly nazývat predreadnoughty (například francouzská třída Danton). Uvedení Dreadnoughtu podnítilo námořní závody ve zbrojení, kdy se jí námořnictva po celém světě snažila vyrovnat, hlavně německé císařské námořnictvo do první světové války.^[4]