Karel I.

Karel I.
Císař rakouský, apoštolský král uherský, král český, chorvatsko-slavonský, dalmátský, haličsko-vladiměřský, jeruzalémský atd.
Císař Karel I. v roce 1917
Doba vlády	21. listopadu 1916 – 12. listopadu 1918
Korunovace	30. prosince 1916, Budapešť (uherským králem)
Úplné jméno	Karl Franz Josef Ludwig Hubert Georg Otto Maria von Habsburg-Lothringen
Narození	17. srpen 1887 Persenbeug (zámek), Dolní Rakousko Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	1. duben 1922 (34 let) Monte, Funchal, Madeira Portugalsko Portugalsko
Pohřben	Kostel Nossa Senhora na Monte
Předchůdce	František Josef I.
Pretendent	Otto von Habsburg
Nástupce	žádný (zánik státu)
Manželka	Zita Bourbonsko-Parmská
Potomci	Oto Adelheid Robert Felix Karel Ludvík Rudolf Syringus Šarlota Alžběta
Rod	Habsbursko-lotrinský
Dynastie	Habsbursko-lotrinská
Hymna	Lidová hymna
Otec	Arcivévoda Ota František Josef
Matka	Marie Josefa Saská
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Blahoslavený Karel Rakouský
Císař a král
Karel I. se svatozáří, holubicí míru a císařskou korunou
Církev	římskokatolická
Osobní údaje
Křest	19. srpna 1887
Příčina úmrtí	Zápal plic
Choť	Zita Bourbonsko-Parmská
Významné dílo	Mírové snahy a založení prvního ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí
Svatořečení
Začátek procesu	1954
Beatifikace	3. října 2004 Vatikán beatifikoval Jan Pavel II.
Svátek	21. října
Uctíván církvemi	římskokatolická církev a církve v jejím společenství
Atributy	Uniforma polního maršála nebo oděv velmistra Řádu zlatého rouna, koruna
Patron	Světového míru
Místo úcty	střední Evropa
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Blahoslavený Karel I. (v Maďarsku označovaný jako Karel IV., maďarsky IV. Károly) (17. srpna 1887, zámek Persenbeug, Dolní Rakousy^[1] – 1. dubna 1922, Monte, Funchal, Madeira), z habsbursko-lotrinské dynastie byl v letech 1916–1918 poslední císař rakouský, král český, apoštolský král uherský, markrabě moravský, suverén rakouského Řádu zlatého rouna atd.

Dětství a mládí Karel strávil převážně v Dolních Rakousích, ve Vídni a Čechách. Jako člen vedlejší větve rodu se do přímé linie následnictví dostal teprve roku 1900, kdy se arcivévoda František Ferdinand morganaticky oženil a tím své případné potomky z následnictví vyloučil. V roce 1911 se Karel oženil se Zitou Bourbonsko-Parmskou, s níž měl celkem 8 dětí včetně následníka Oty. Po atentátu na Františka Ferdinanda roku 1914 se stal korunním princem a na trůn usedl 21. listopadu 1916 po smrti svého prastrýce Františka Josefa I. Fyzicky byl korunován pouze za uherského krále, a to 30. prosince 1916 v Budapešti. Jeho vláda byla poznamenána neustálou snahou o zastavení zuřící první světové války, na jejímž vypuknutí neměl prakticky žádný podíl. Jeho mírová jednání byla ovšem stejně neúspěšná jako jeho úsilí o národnostní smír v hroutící se monarchii. Na jaře 1917 svolal již několik let rozpuštěný předlitavský parlament, čímž v rakouské části monarchie obnovil válkou přerušený demokratický život.^[2]

Po zániku Rakouska-Uherska koncem roku 1918 byl nucen odejít do exilu, ale svých titulů a nároků se nikdy nevzdal. Osud Podunají mu stále ležel na srdci a jeho rozdrobenost na malé národní státy vnímal jako rizikovou. Během roku 1921 se dvakrát neúspěšně pokusil ujmout vlády v poválečném Uhersku (tedy Maďarsku), které formálně zůstalo monarchií a Habsburky do té doby oficiálně nesesadilo.^[3] Následně musel s celou rodinou do vyhnanství až na odlehlý ostrov Madeira, kde roku 1922 zemřel na zápal plic.

V roce 2004 byl pro svůj příkladný křesťanský život a pro své mírové snahy beatifikován papežem sv. Janem Pavlem II. V Česku na něj každoročně upomíná mj. kulturní akce Audience u císaře Karla I., pořádaná na zámku v Brandýse nad Labem, kde ještě jako mladý arcivévoda strávil několik let svého života.