Karel I.

Tento článek je o posledním císaři rakouském. Další významy jsou uvedeny na stránce Karel I. (rozcestník).
Karel I.
Císař rakouský, apoštolský král uherský, král český, chorvatsko-slavonský, dalmátský, haličsko-vladiměřský, jeruzalémský atd.
Císař Karel I. v roce 1917
Císař Karel I. v roce 1917
Doba vlády21. listopadu 191612. listopadu 1918
Korunovace30. prosince 1916, Budapešť
(uherským králem)
Úplné jménoKarl Franz Josef Ludwig Hubert Georg Otto Maria von Habsburg-Lothringen
Narození17. srpna 1887
Persenbeug (zámek), Dolní Rakousko
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí1. dubna 1922 (ve věku 34 let)
Monte, Funchal, Madeira
PortugalskoPortugalsko Portugalsko
PohřbenKostel Nossa Senhora na Monte
PředchůdceFrantišek Josef I.
PretendentOtto von Habsburg
Nástupcežádný (zánik státu)
ManželkaZita Bourbonsko-Parmská
PotomciOto
Adelheid
Robert
Felix
Karel Ludvík
Rudolf Syringus
Šarlota
Alžběta
RodHabsbursko-lotrinský
DynastieHabsbursko-lotrinská
HymnaLidová hymna
OtecArcivévoda Ota František Josef
MatkaMarie Josefa Saská
PodpisPodpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Blahoslavený
Karel Rakouský
Císař a král
Karel I. se svatozáří, holubicí míru a císařskou korunou
Karel I. se svatozáří, holubicí míru a císařskou korunou
Církevřímskokatolická
Osobní údaje
Datum narození17. srpna 1887
Místo narozeníPersenbeug
Křest19. srpna 1887
Datum úmrtí1. dubna 1922 (ve věku 34 let)
Místo úmrtíFunchal
Příčina úmrtíZápal plic
Místo pohřbeníKostel Nanebevzetí Panny Marie
RodičeOta František Josef Rakouský a Marie Josefa Saská
ChoťZita Bourbonsko-Parmská
PotomciOtto Habsbursko-Lotrinský
Robert Rakouský-d'Este
Karel Ludvík Habsbursko-Lotrinský
Rudolf Rakouský
Alžběta Šarlota Habsbursko-Lotrinská
Adelheid Habsbursko-Lotrinská
Felix Ferdinand Habsbursko-Lotrinský
Šarlota Habsbursko-Lotrinská
PříbuzníMaxmilián Evžen Rakouský (sourozenec)
Andrea Habsbursko-Lotrinská[1], Monika Habsbursko-Lotrinská, Michaela Habsbursko-Lotrinská, Gabriela Habsbursko-Lotrinská, Walburga Habsburgová Douglasová, Karel Habsbursko-Lotrinský a Jiří Habsbursko-Lotrinský (vnoučata)
Povolánídůstojník, politik a panovník
Alma materUniverzita Karlova
Skotské gymnázium (1899–1901)
Významné díloMírové snahy a založení prvního ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí
PodpisPodpis: Karel Rakouský
Svatořečení
Začátek procesu1954
Beatifikace3. října 2004
Vatikán
beatifikoval Jan Pavel II.
Svátek21. října
Uctíván církvemiřímskokatolická církev a církve v jejím společenství
AtributyUniforma polního maršála nebo oděv velmistra Řádu zlatého rouna, koruna
PatronSvětového míru
Místo úctystřední Evropa
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Blahoslavený Karel I. (v Maďarsku označovaný jako Karel IV., maďarsky IV. Károly) (17. srpna 1887, zámek Persenbeug, Dolní Rakousy[2]1. dubna 1922, Monte, Funchal, Madeira), z habsbursko-lotrinské dynastie byl v letech 19161918 poslední císař rakouský, král český, apoštolský král uherský, markrabě moravský, suverén rakouského Řádu zlatého rouna atd.

Dětství a mládí Karel strávil převážně v Dolních Rakousích, ve Vídni a Čechách. Jako člen vedlejší větve rodu se do přímé linie následnictví dostal teprve roku 1900, kdy se arcivévoda František Ferdinand morganaticky oženil a tím své případné potomky z následnictví vyloučil. V roce 1911 se Karel oženil se Zitou Bourbonsko-Parmskou, s níž měl celkem 8 dětí včetně následníka Oty. Po atentátu na Františka Ferdinanda roku 1914 se stal korunním princem a na trůn usedl 21. listopadu 1916 po smrti svého prastrýce Františka Josefa I. Fyzicky byl korunován pouze za uherského krále, a to 30. prosince 1916 v Budapešti. Jeho vláda byla poznamenána neustálou snahou o zastavení zuřící první světové války, na jejímž vypuknutí neměl prakticky žádný podíl. Jeho mírová jednání byla ovšem stejně neúspěšná jako jeho úsilí o národnostní smír v hroutící se monarchii. Na jaře 1917 svolal již několik let rozpuštěný předlitavský parlament, čímž v rakouské části monarchie obnovil válkou přerušený demokratický život.[3]

Po zániku Rakouska-Uherska koncem roku 1918 byl nucen odejít do exilu, ale svých titulů a nároků se nikdy nevzdal. Osud Podunají mu stále ležel na srdci a jeho rozdrobenost na malé národní státy vnímal jako rizikovou. Během roku 1921 se dvakrát neúspěšně pokusil ujmout vlády v poválečném Uhersku (tedy Maďarsku), které formálně zůstalo monarchií a Habsburky do té doby oficiálně nesesadilo.[4] Následně musel s celou rodinou do vyhnanství až na odlehlý ostrov Madeira, kde roku 1922 zemřel na zápal plic.

V roce 2004 byl pro svůj příkladný křesťanský život a pro své mírové snahy beatifikován papežem sv. Janem Pavlem II.Česku na něj každoročně upomíná mj. kulturní akce Audience u císaře Karla I., pořádaná na zámkuBrandýse nad Labem, kde ještě jako mladý arcivévoda strávil několik let svého života.

  1. Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. Matriční záznam o narození a křtu ve farnosti Persenburg
  3. GALANDAUER, Jan. Karel I. Poslední český král. Praha–Litomyšl: Paseka, 1998. S. 174. 
  4. Karel I.: Amatérský pokus o znovuobnovení habsburské říše - Novinky. www.novinky.cz [online]. 2023-12-31 [cit. 2024-01-09]. Dostupné online. 

© MMXXIII Rich X Search. We shall prevail. All rights reserved. Rich X Search