Marie Terezie

Marie Terezie
arcivévodkyně rakouská, uherská a česká královna, vévodkyně burgundská a hraběnka tyrolská
Martin van Meytens: Marie Terezie Habsburská
Doba vlády	20. října 1740 – 29. listopadu 1780
Korunovace	25. června 1741, Prešpurk (uherskou královnou) 12. května 1743, Praha (českou královnou)
Úplné jméno	Marie Terezie Valpurga Amálie Kristýna
Narození	13. května 1717 Vídeň Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	29. listopadu 1780 (ve věku 63 let) Vídeň Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Pohřbena	Císařská hrobka ve Vídni
Předchůdce	Karel VI. v Českých zemích fakticky: Karel VII. Bavorský
Nástupce	Josef II.
Manžel	František I. Štěpán Lotrinský
Potomci	Josef II. Leopold II. Marie Antoinetta a dalších třináct dětí
Rod	Habsburkové
Dynastie	zakladatelka Habsbursko-Lotrinské dynastie
Otec	Karel VI.
Matka	Alžběta Kristýna Brunšvická
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie Terezie, celým jménem Marie Terezie Valpurga Amálie Kristýna, německy Maria Theresia Walburga Amalia Christiana (13. května 1717, Vídeň – 29. listopadu 1780, Vídeň), z rodu Habsburků byla arcivévodkyně rakouská, královna uherská, královna česká a markraběnka moravská atd.^[1][2] Byla jedinou vládnoucí ženou na českém trůně. Jejím manželem se 14. února 1736 stal František I. Štěpán Lotrinský, v letech 1745–1765 římský císař.

Přestože měla nástupnická práva zajištěna Pragmatickou sankcí, kterou v předešlých letech uznala za cenu různých ústupků většina evropských mocností, po smrti otce Karla VI. byly její nároky zpochybněny především ze strany Pruska a Francie. Hned od počátku její vlády byly vedeny války o rakouské dědictví, které přerostly v celoevropský konflikt. V této válce ztratila Slezsko a pokus o jeho opětovné získání nebyl úspěšný ani v následující sedmileté válce. V návaznosti na vojenské konflikty přistoupila k řadě reforem (Tereziánské reformy), které se primárně týkaly armády a centralizace státní správy.^[3] K nejvýznamnějším reformám s přesahem až do současnosti patřilo zavedení povinné školní docházky (1774).^[4] Zásahy do chodu habsburské moarchie v duchu osvícenského absolutismu probíhaly v součinnosti s významnými osobnostmi z řad šlechty (hrabě Bedřich Haugwitz, kníže Václav Antonín Kounic), v oblasti zdravotnictví prosadil svůj vliv její osobní lékař Gerard van Swieten.

V roce 1743 byla korunována českou královnou a po několika dalších pobytech v Praze iniciovala rozsáhlou přestavbu Pražského hradu do jeho současné podoby (1753–1775, architekt Nicolò Pacassi).

Se svým manželem měla celkem 16 dětí, z nichž šest zemřelo v dětském věku. Synové Josef II. (1741–1790) a Leopold II. (1745–1792) se postupně stali římskými císaři. Z dcer se stala nejznámější nejmladší Marie Antoinetta (1755–1793), jejíž sňatek s Ludvíkem XVI. stvrdil spojenectví s Francií uzavřené již před sedmiletou válkou. Marie Terezie u svých dětí uplatňovala sňatkovou politiku, díky které si už za svého života vysloužila přezdívku matka Evropy^[5] a rovněž přezdívky tchyně Evropy a babička Evropy.