Nizozemsko (nizozemsky Nederland), dříve Nizozemí, někdy neoficiálně a nesprávně Holandsko,[p 1] je stát v severozápadní Evropě se zámořskými územími v Karibiku. Je největší ze čtyř zemí tvořících Nizozemské království.[3] Na východě sousedí s Německem, na jihu s Belgií, na severu a západě má pobřeží Severního moře. Námořní hranici sdílí se Spojeným královstvím, Německem a Belgií.[4] Nizozemsko je rovinatá pobřežní země, 26 % území se nachází pod hladinou moře;[5] převládá v něm oceánské podnebí. Nizozemsko se skládá skládá z dvanácti provincií; na ploše 42 000 km2 žije 18 milionu obyvatel.[1] Nepočítáme-li malé městské státy, je po Maltě druhou nejlidnatější zemí Evropy.
Největším a podle nizozemské ústavy od roku 1808 hlavním městem je Amsterdam;[6] sídlem vlády, parlamentu a panovníka je Haag;[7] mezi další významná města patří Rotterdam a Utrecht. Přibližně tři čtvrtiny obyvatel této země tvoří Nizozemci, největšími etnickými menšinami jsou Turci, Maročané a Indonésané. Úředním jazykem je nizozemština, v provincii Frísko je vedlejším úředním jazykem západofríština.[8]
V deltách řek na pobřeží Severního moře žijí lidé společně již tisíce let. Většina oblastí pod hladinou moře, známých jako poldery, je výsledkem meliorací, které začaly ve 14. století.[9] Nizozemsko získalo nezávislost na Habsburském Španělsku v roce 1588, kdy se skládalo z několika suverénních států, které se spojily do vlastních konfederací a přeměnily se v republiku Spojených provincií nizozemských. Nizozemsko tak vstoupilo do jedinečné éry politické, ekonomické a kulturní velikosti, která se zařadila mezi nejmocnější a nejvlivnější v Evropě i ve světě; toto období je známé jako nizozemský zlatý věk.[10] V této době jeho obchodní společnosti, Nizozemská východoindická společnost a Nizozemská západoindická společnost, zakládaly kolonie a obchodní stanice po celém světě.[11][12] Od francouzské éry (1795-1813) je Nizozemsko unitárním státem.
Od roku 1813 nizozemský panovník vládl také dnešní Belgii a Lucembursku a řadě zámořských území (Nizozemské východní Indii, Surinamu a Nizozemským Antilám). Belgie se stala nezávislou v roce 1830 a Lucembursko se od nizozemské koruny odtrhlo v roce 1890. Během první světové války si Nizozemsko uchovalo neutralitu a ve druhé světové válce ho však obsadila německá armáda, stálo to život 200 tisíc civilistů, z poloviny Židů. Po skončení války přišlo Nizozemsko o většinu kolonií včetně Nizozemské východní Indie, nyní Indonésie. Jediným pozůstatkem bývalého impéria je šest karibských ostrovů Nizozemských Antil. Dekolonizací skončily ve 20. století také nizozemské kolonie, jediným pozůstatkem bývalého impéria je šest karibských ostrovů Nizozemských Antil. V roce 1919 Nizozemsko povolilo volební právo ženám a v roce 2001 jako první země legalizovalo manželství osob stejného pohlaví.[13]
Nizozemsko je parlamentní konstituční monarchií s unitárním uspořádáním, zákonodárná moc formálně náleží králi (královně), ale odpovědnost nese předseda vlády jako předseda rady ministrů, zákonodárným orgánem je dvoukomorový parlament. Má velmi vyspělou ekonomiku se smíšeným trhem, podle hrubého domácího produktu na obyvatele je na jedenáctém místě na světě, v indexu lidského rozvoje zaujímá 10. místo. Nizozemská ekonomika se opírá především o velmi rozvinuté zemědělství a zahradnictví, sektor služeb a mezinárodní obchod. Země se dlouhodobě se vyznačuje sociální tolerancí. Jako vyspělá země je Nizozemsko zakládajícím členem Evropské unie, eurozóny, schengenského prostoru, Severoatlantické aliance, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj a Světové obchodní organizace. Spolu s Belgií a Lucemburskem tvoří Benelux. Je sídlem řady mezivládních organizací, např. Mezinárodního soudního dvora, Mezinárodního trestního soudu, Europolu nebo Organizace pro zákaz chemických zbraní.
Chybná citace: Nalezena značka <ref>
pro skupinu „p“, ale neexistuje příslušná značka <references group="p"/>
© MMXXIII Rich X Search. We shall prevail. All rights reserved. Rich X Search