Pravice

Pravice je zastřešující označení pro část politického spektra, které zahrnuje celou řadu politických ideologií. Jakožto politologické a historické rozdělení je nejčastěji zaměřeno na dominantní hierarchie různých forem. Termín je také silně ovlivněn dobou a místem jeho použití. Z toho poté plyne nejen vágnost, ale i nekonzistence. Historická pravice zahrnuje jiné ideologické principy, než modernější pravice. Dále vágnost plyne z množství možných dominantních hierarchií, kdy různé pravicové ideologie mohou podporovat jen jednu. Do jaké míry jsou dané hierarchie historicky relevantní pak vede k tomu, jestli daná ideologie bude braná za pravicovou. Například konzervativní pravice je používaná pro popis skupin podporujících zachování tradičních a kulturních hodnot či zvyklostí, a také zachování určité formy sociální hierarchie, liberální pravice pak podporuje ekonomickou svobodu člověka a minimální roli státu na společnosti ovšem v moderním pojetí tím podporují ekonomickou dominantní hierarchii, i přestože historicky byl liberalismus brán jako levicový směr. Pravice v současnosti také obecně zastává soukromou kontrolu výrobních prostředků, kapitalismus, volný trh a tržní hospodářství. Obsah pojmů pravice a levice se v různých společnostech a v různých dobách může různě vyvíjet, avšak konkrétní pravicové směry jsou stále téměř stejné.

Pojmy pravice a levice vznikly na konci 18. století v období Velké francouzské revoluce, kde v Generálních stavech zasedali zastánci starého řádu, reakční a monarchističtí aristokraté (Feuillanti) napravo a přívrženci nového řádu, třetí stav a radikálové (Montagnardi) nalevo, nevyhranění uprostřed.^[1] Zřetelně se politická pravice vyvinula během 2. francouzské restaurace roku 1815. V politice byl původně pojem používán pro označení politických skupin, které mají historickou spojitost s tradiční pravicí, tj. pro tradicionalistické konzervativce a reakcionáře. Dnes pojem pravice zahrnuje i tržní liberály, klasické liberály, liberální konzervativce, monarchisty a některé křesťanské demokraty a libertariány. Na pravici se také řadí národní konzervativci a nacionalisté, kteří jsou ovšem v radikálnějším případě považováni za krajní pravici.