Tizian

Tizian
	Tizianův autoportrét (detail; 1567/68, Museo del Prado, Madrid, Španělsko)
Rodné jméno	Tiziano Vecellio
Narození	1488/90; Pieve di Cadore, Benátská republika
Úmrtí	27. srpna 1576 (ve věku 86–87 let); Benátky, Benátská republika
Příčina úmrtí	mor
Místo pohřbení	Bazilika Santa Maria Gloriosa dei Frari; Monument of Titian in Frari
Národnost	Benátská
Vzdělání	vyučil se u freskaře a mozaikáře Sebastiana Zuccata, později pracoval v dílně Belliniů
Povolání	malíř náboženských a mytologických obrazů; portrétista a freskař
Rodiče	Gregorio Vecellio
Manžel(ka)	Cecilia Soldano (1525–1530)
Děti	Orazio Vecellio; Pomponius Vecellio; Lavinia Vecellio
Příbuzní	Francesco Vecellio (bratr); Tommaso Vecellio (bratr); Orsa Vecellio (sestra)
Významná díla	Nanebevzetí Panny Marie (1516/18, klášterní kostel Santa Maria Gloriosa dei Frari, Benátky); Oltář Pesarů (1526, kostel Santa Maria Gloriosa dei Frari, Benátky); Podobizna papeže Pavla III. se synovci Alessandrem a Ottaviem Farnese (asi 1546, Museo di Capodimonte, Neapol); Venuše urbinská (asi 1538, Uffizi, Florencie); Podobizna císařovny Isabely (1548, Prado, Madrid); Kladení do hrobu (1559, Prado, Madrid)
Ovlivněný	Giovanni Bellinim a Giorgionem
Vliv na	vrchol benátské renesance v období cinquecenta
Ocenění	císař Karel V. povýšil Tiziana do šlechtického stavu a byl mu udělen Řád zlaté ostruhy
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tizian (také Titian, plným jménem Tiziano Vecellio či Vecelli 1477/80^[1], pravděpodobněji 1488/90^[2] Pieve di Cadore (Benátsko) – 27. srpen 1576 Benátky^[3]) byl benátský pozdně renesanční malíř, přední zástupce italské malby své doby. Měl velmi široký umělecký záběr: vynikl jako neobyčejný portrétista a zároveň maloval i krajiny a náboženská či mytologická témata. Jeho obraz Apollo a Marsyas je nejcennějším uměleckým dílem na území Česka. Tizian patřil k umělcům, kteří dosáhli slávy již za svého života, a jeho díla nikdy nepřestala být uznávána.^[4]

↑ Kolektiv autorů. Tizian. In: Encyklopedie světového malířství (S. Šabouka a spol., eds.). Vydala Academia, nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1975. Str. 345/T-347/T.
↑ Ricketts M. Tizian. In: Renesance. Mistři světového malířství. Vydalo REBO Productions CZ, 2005. Str. 373.
↑ NEUMANN, Jaromír. Obrazárna Pražského hradu. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1964. Kapitola Tizian, s. 204.
↑ Kolektiv autorů. Tizian. In: Slovník světového malířství (překlad z německého originálu). Vydala nakladatelství Odeon a Artia, Praha, 1991. Str. 522-525.

[1] Kolektiv autorů. Tizian. In: Encyklopedie světového malířství (S. Šabouka a spol., eds.). Vydala Academia, nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1975. Str. 345/T-347/T.

[#1-2] Ricketts M. Tizian. In: Renesance. Mistři světového malířství. Vydalo REBO Productions CZ, 2005. Str. 373.

[Obrazárna-3] NEUMANN, Jaromír. Obrazárna Pražského hradu. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1964. Kapitola Tizian, s. 204.

[4] Kolektiv autorů. Tizian. In: Slovník světového malířství (překlad z německého originálu). Vydala nakladatelství Odeon a Artia, Praha, 1991. Str. 522-525.

[1]

[2]

[3]

[4]