Decentralizace

Zatímco centralizace, zejména ve vládní sféře, je známá a často praktikována, pro decentralizaci nemáme žádnou obecnou definici. Jedná se vždy o změnu, o zmenšení dosavadního centralismu, o jeho oslabení. Význam slova decentralizace se může lišit.[1] Pojem decentralizace se objevuje v různých oblastech, např.: decentralizace výroby, ekonomických procesů, politické moci, osidlování aj.[2]

Decentralizaci lze popsat jako delegování (přenesení) pravomocí a s tím souvisejících odpovědností z vyšších (nadřízených) složek systému (obvykle systému správního, administrativního apod.) na nižší (podřízené) složky téhož systému. V případě zcela decentralizovaného uspořádání jsou složky, na které byly pravomoci delegovány, úplně nezávislé na ústředních orgánech, svoje úkoly plní samostatně a jen ve stanoveném rozsahu podléhají dozoru prováděnému z centra. V oblasti veřejné správy je výrazem decentralizace existence územní samosprávy a její poměr k ústředním orgánům státní správy.[1] Určité kompetence jsou tedy přeneseny na obce, kraje. Cílem je, že nižší celky mají lepší povědomí o dění ve svém okolí, jsou blíže problémům, potřebám a jejich rozhodování by tak mělo být efektivnější. Snáz by mělo docházet k zabezpečování potřebných statků a služeb občanům. Dopady by se měly projevit efektivnějším hospodařením, dochází i k decentralizaci fiskální politiky.[3] S politickým převratem na našem[kde?] území proběhla také změna samosprávy a významně se začaly projevovat prvky decentralizace. Reforma samosprávního sektoru přinesla odklon od centralismu, který se postupně utužoval od roku 1948 a skončil s politickou transformací.[4] Nové nastavení veřejné správy a zákonná platforma, se staly důležitou součástí pro vstup do EU.[3]

  1. a b Decentralization: A Sampling of Definitions [online]. 1999 [cit. 2015-11-15]. Dostupné online. 
  2. LIBROVÁ, Hana. Decentralizace osídlení - vize a realita. Část první: vize, postoje k venkovu a potenciální migrace ČR. [online]. Sociologický časopis, 1996 [cit. 2016-11-20]. Dostupné online. 
  3. a b PEKOVÁ, Jitka; PILNÝ, Jaroslav. Veřejná správa a finance veřejného sektoru. Praha: ASPI, 2002. ISBN 80-86395-21-9. S. 119. 
  4. ILLNER, Michal. K sociologickým otázkám místní samosprávy [online]. Sociologický časopis, 1992 [cit. 2016-11-22]. Dostupné online. 

© MMXXIII Rich X Search. We shall prevail. All rights reserved. Rich X Search