Go-Daigo

Go-Daigo
Narození	26. listopadu 1288 Kjóto
Úmrtí	19. září 1339 (ve věku 50 let) Jošino Angú
Pohřben	Q20015617
Manželky	Kiši Saiondži Džunši
Potomci	Go-Murakami, Kanši, Micujoši, Šódžo, Cunejoši, Narijoši, Morinaga, Takajoši, Munejoši, Kóšó Ódži, Mumongensen, Hónin, Kanejoši, Jojoši, Sončin, Šóši, Noriko, dcera Go-Daiga a Džišši Tóin
Otec	Go-Uda
Matka	Čúši Fudžiwara
Příbuzní	Baiši, Šóši, Šóen a Go-Nidžó (sourozenci) Q110808958 (júši) Okijošišinnó (júši) Čókei, Go-Kamejama, Korenari-shinnō, Moronari-shinnō, Kanenari-shinnō, Yoshinari-shinnō, Noriko a Yasunari-shinnō (vnoučata)
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Go-Daigo (japonsky 後醍醐天皇, Go-Daigo-tennó, 26. listopadu 1288 – 19. září 1339) byl devadesátý šestý císař Japonska^[1] v souladu s tradičním pořadím posloupnosti.^[2] V roce 1333 úspěšně svrhl šógunát Kamakura, čímž začala tři roky trvající restaurace Kenmu, během níž se císařská dynastie opět dostala k moci. To bylo až do reforem Meidži v roce 1868 naposledy, kdy měl císař skutečnou moc.^[3] Císař Go-Daigo vládl od 29. března 1318 do 18. září 1339.^[4]

Princ, jehož osobní jméno (imina) před nástupem na Chryzantémový trůn znělo Takaharu-šinnó (尊治親王),^[4] byl druhým synem 91. císaře Go-Udy z linie Daikakudži (大覚寺). Toto označení pocházelo od šingonského chrámu Daikakudži, který byl klášterním sídlem císaře Go-Udy.^[5]. Jeho starší bratr byl císař Go-Nidžó. Svoje posmrtné jméno si princ Takaharu vybral osobně na počest 60. císaře Daiga z 9. století, jehož období přímého panování Endži (延喜) považoval za svůj ideál. Výraz go- (後) se doslovně překládá jako „pozdější“. Go-Daigo tedy může být označován jako „pozdější císař Daigo“. Jelikož se japonské go v některých starších pramenech rovněž překládalo ve významu „ten druhý“, mohl by tento císař být také označován jako Daigo druhý či Daigo II.