Harmonie

Tento článek je o hudebním pojmu. Další významy jsou uvedeny na stránce Harmonie (rozcestník).
Harmonicky znějící durový kvintakord je složený ze tří tónů (základního tónu, velké tercie a čisté kvinty), jejichž frekvence mají v čistém ladění poměr 4:5:6. V reálném provedení má však velká tercie často jiný poměr frekvencí než 5:4. Poměr 5:4 odpovídá intervalu 386 centů, ale rovnoměrně temperovaná velká tercie má 400 centů a pythagorejská tercie s poměrem frekvencí 81:64 dokonce 408 centů. Měření frekvencí i při dobrém provedení potvrzují, že velikost velké tercie se může měnit v tomto rozsahu, a dokonce může ležet i mimo něj, aniž by zněla falešně. Proto neexistuje žádné jednoduché spojení mezi poměry frekvencí a harmonií.
Frank Bernard Dicksee: Harmonie, asi 1877

Slovo harmonie znamená obecně soulad, souzvuk, souznění. Jeho nejčastější užití spočívá v akustice při studiu současně znějících tónů a akordů v hudbě, jedná se tedy o název pro nauku zabývající se hudební harmonií po teoretické stránce, případně o kompoziční techniku používanou při vytváření homofonní hudby. Zároveň ale může jít o označení pouhého souzvuku či souladu, méně často se tímto slovem také označuje soubor dechových nástrojůdechová harmonie.

Opakem harmonie je disharmonie, která v hudbě označuje nehezký či nepříjemný souzvuk. Nelze jej ovšem obecně chápat jako něco objektivně nepatřičného, neboť může být zcela záměrnou součástí skladby.


© MMXXIII Rich X Search. We shall prevail. All rights reserved. Rich X Search