Kongregacionalismus

Kongregacionalismus neboli kongregační zřízení je typ organizace církve založený na nezávislosti každého sboru (congregatio). „Církevní zřízení kongregačního typu spočívá v přesvědčení, že bohoslužebně shromážděný sbor je církví v plném smyslu a je nezávislý na vyšších instancích církevní a státní moci.“^[1] Sbory jsou tedy samosprávné, mohou však spolupracovat s dalšími sbory a shlukovat se do nadsborových struktur, které však nemají, pokud hovoříme o skutečně kongregačním zřízení, žádné mechanismy, kterými by mohly zasahovat do vnitřních záležitostí členských sborů.

V českém prostředí můžeme za kongregační zřízení označit baptistické svazy Společenství baptistických sborů a Bratrskou jednotu baptistů, Církev bratrskou nebo Křesťanské sbory. Ve světě je kongregacionalismus mnohem rozšířenější. Příklady církví s kongregačním uspořádáním jsou například kvakeři, různé baptistické jednoty či část metodistů.

Vedle episkopálního a presbyterního zřízení jde o nejmladší typ církevní organizace, jehož vznik se datuje do počátku 17. století.^[2]