Nasrovci

Al-Andalus
	Muslimské podmanění; (711–732);
	Bitva u Guadalete; Bitva u Toulouse; Bitva u Tours;
	Umajjovci v Córdobě; (756–1031);
	Córdobský emirát; Córdobský chalífát; Al-Mansur Ibn Abi Aamir;
	Taifas, první období, 11. století; (1009–1110);
	Almorávidé; (1085–1145);
	Almorávidé, podmanění Iberského poloostrova; Bitva u Sagrajas;
	Taifas, druhé období, 12. století; (1140–1203);
	Almohadové; (1147–1238);
	Bitva na Las Navas de Tolosa;
	Taifas, třetí období, 13. století; (1232–1287);
	Nasrovská dynastie; (1238–1492);
	Granadský emirát; Reconquista;

Nasrovci (arabština: بنو نصر banū Naṣr nebo banū al-Aḥmar; česky někdy poangličtěle Nasrídové) byla poslední a zároveň nejdéle vládnoucí arabská muslimská dynastie v Iberii, tedy na Pyrenejském poloostrově. Vládla více než 250 let od založení Granadského emirátu v roce 1230 až do jeho připojení ke katolickému Španělsku v roce 1492. Nasrovci ovládali tento emirát z Granady. Dynastie se dostala k moci po porážce Almohadského kalifátu v roce 1212 v bitvě u Las Navas de Tolosa. Dvacet tři emírů vládlo od založení dynastie v roce 1230 Muhammadem I. až do 2. ledna 1492, kdy se Muhammad XII. vzdal křesťanským španělským králům Aragonu a Kastilie Ferdinandovi II. Aragonskému a Isabelle I. Kastilské. Dnes je nejznámější památkou na vládu této dynastie palácový komplex Alhambra, postavený za jejich vlády.