Neutralita

Neutralita (z lat. neutralis, přídavné jméno k neuter, „na žádné straně“, „ani jeden z obou“, spojením ne + uter, doslova „ne jeden ze dvou“) je pojem mezinárodního práva vyjadřující, že stát v nějakém válečném konfliktu není členem žádného z válčících bloků nebo že je trvale neutrální pro případ budoucích konfliktů a není proto členem žádné mezinárodní vojenské organizace. Odlišuje se od stavu nebojující země, která však může nepřímo podporovat jednu válčící stranu, nebo od politických konceptů izolacionismu a nezúčastněných zemí.

Neutralitu upravuje pařížská deklarace z roku 1856, V. haagská úmluva z roku 1907 (neutralita v pozemní válce) a XIII. haagská konvence z roku 1907 (neutralita v námořní válce). Dočasně neutrální bylo Rakousko za krymské války či Švédsko za druhé světové války. K neutrálním evropským zemím dnes patří Irsko, Rakousko, Malta a Švýcarsko.

Jediný neutrální asijský stát je Turkmenistán a jediný neutrální americký stát je Panama.

Státy, které se považují za neutrální je Ghana, Mexiko, Mongolsko, Moldavsko, Srbsko, Rwanda, Haiti, Vatikán, Uzbekistán, Singapur a Kostarika.

Švédsko a Finsko bylo neutrální do roku 2022 než podaly státy ve stejném roce přihlášku a připojení k NATO.

Je sporné, zda stát může neutralitu vyhlásit jednostranně jako Belgie nebo Norsko před druhou světovou válkou.^[zdroj?] Standardní členství v OSN neutralitu znemožňuje, neboť každý členský stát je povinen se podřídit rezoluci Rady bezpečnosti.