Nikud

Hebrejský biblický text (Gn 1,9). Nikud je vyznačen červeně, modře jsou akcenty

Nikud (hebrejsky ניקוד‎ , נִקּוּד‎), doslova „tečkování“ nebo „punktace“, je označení pro vokalizaci hebrejského písma, tedy systém znamének vyznačující samohlásky v hebrejském textu psaném souhláskovým písmem. Tento systém byl vyvinut mezi 5. a 10. stoletím masorety a užívaný v masoretských textech. Slouží zejména k didaktickým účelům, v běžných textech se nepoužívá.

Klasická hebrejština podobně jako většina semitských jazyků nezaznamenávala samohlásky ale pouze souhlásky. Potřeba jednotného vokalizačního systému se objevila v době, kdy hebrejština pomalu přestávala být jazykem v běžné komunikaci a stávala se jazykem liturgickým. Vokalizace se tedy týkala primárně biblického textu, později začala být používána pro další texty, především Mišnu a dále ve středověku pro řadu dalších děl. Poměrně dlouhou dobu nebyly sjednoceny názvy všech samohláskových znamének (např. Raši nazývá samohlásková znaménka jinými názvy, než je obvyklé dnes) a dokonce ani jejich výslovnost.

K značkám nikud se počítají i některá další diakritická znaménka.