Pozitivismus

Pozitivismus je filozofický směr založený v třicátých letech 19. století francouzským filozofem Augustem Comtem,^[1] který klade důraz na ověřitelná fakta. V dějinách pozitivismu se vydělují tři hlavní etapy:^[2]

1. první, počáteční (Comte, Émile Littré, Ernest Renan, E. de Roberty ve Francii; John Stuart Mill, Herbert Spencer, Karl Pearson v Anglii; Giuseppe Ferrari, Carlo Cattaneo, Roberto Ardigò v Itálii aj.;
2. druhá (machismus nebo empiriokriticismus);
3. třetí (novopositivismus).

Název pochází od slova positivus, které v klasické latině znamená „stanovený, daný“ (význam „kladný“ je až pozdější). Chce se vyhnout spekulaci a vycházet jen z „daného“, tj. z jednotlivých ověřitelných faktů. Je kriticky zaměřen proti metafyzice, ontologii a všem spekulativně orientovaným filosofiím. Pojem „pozitivní filosofie“, neboli zkráceně pozitivismus byl poprvé použit v roce 1824 Augustem Comtem.

Pozitivistické paradigma je jedno z paradigmat, která určují základ teorií a hypotéz pro sociologii a další společenské vědy, které pracují s více různými paradigmaty.