Psychopatie

Slovo psychopatie má několik významů:

• v užším smyslu pouze antisociální (disociální) porucha osobnosti nebo její těžší formy (psychopati Cleckleyova typu^[1]) anebo tzv. sociopatii
• v širším smyslu zastaralý termín pro dnešní pojem porucha osobnosti obecně, což kromě antisociální poruchy může zahrnovat i lehčí formy, jako například narcistickou, histriónskou, paranoidní, schizoidní, anankastickou, vyhýbavou, závislou nebo hraniční osobnost
• v nejširším smyslu jakákoliv duševní porucha, duševní nemoc nebo porucha chování (tento význam v současné době také není obvyklý)

V prvních dvou významech je psychopatie hluboce zakořeněná a přetrvávající psychická vlastnost, stav nebo vzorce chování, které jsou vyjádřením charakteristického životního stylu jedince a jeho vztahu k sobě i druhým a které představují extrémní nebo významné odchylky (deviace) od způsobů, kterými průměrný člověk v dané kultuře vnímá, myslí, cítí a utváří vztahy k druhým (resp. od toho, jaké vnímání a chování se od průměrného člověka obvykle očekává, tj. od společenského konstruktu normální osobnosti).

Termín „psychopat“ a „psychopatie“ se v českém odborném prostředí neužívá^[2] pro pejorativní konotaci a lze používat termíny „člověk s poruchou osobnosti“ a „porucha osobnosti“. Mezi laickou veřejností je daný termín spojován i s násilným chováním, ovšem tyto projevy se týkají jen malé části osob.^[3] Podíl psychopatů mezi ženami se může blížit podílu psychopatů mezi muži.^[4]