T-34

T-34
T-34/85 v Musée des Blindés
Typ vozidla	střední tank
Země původu	Sovětský svaz Sovětský svaz
Historie
Výrobce	ČTZ, CHTZ, STZ, UZTM aj. licenčně (verze T-34/85): Československo, Polsko
Návrh	1937–1940
Období výroby	1940–1958 (všechny verze)
Vyrobeno kusů	84 070 (35 120 T-34/76) (48 950 T-34/85)
Ve službě	1940 – konec 60. let (SSSR) 50. léta – dosud (ostatní)
Základní charakteristika
Posádka	4 (T-34/76) 5 (T-34/85)
Délka	6,75 m
Šířka	3,00 m
Výška	2,45 m
Hmotnost	26 t (T-34/76) 32 t (T-34/85)
Brodivost	1,3 m
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování	20–90 mm
Hlavní zbraň	76,2mm kanón F-34 (T-34/76) 85mm kanón D-5T (T-34/85)
Sekundární zbraně	2× 7,62mm kulomet DT
Pohon a pohyb
Motor	model 1940: zážehový motor M-17 T: vidlicový, 12válcový, čtyřdobý, vodou chlazený 500 hp (370 kW) pozdější modely: vznětový motor V-2: vidlicový, 12válcový, čtyřdobý, vodou chlazený
Síla motoru	500 hp (370 kW)
Odpružení	podvozek Christie
Max. rychlost	55 km/h
Poměr výkon/hmotnost	16,2 hp/tunu
Dojezd	465 km (T-34/76) 380 km (T-34/85)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

T-34 byl sovětský střední tank vyvinutý na přelomu 30. a 40. let 20. století, který měl zásadní a trvalý dopad na konstrukci tanků. V době svého vzniku v roce 1940 byl podle amerického autora Stevena Zalogy nejlepším středním tankem na světě.^[1] Disponoval bezprecedentní kombinací palebné síly, mobility, ochrany a robustnosti. Jeho rychlopalný tankový kanón ráže 76,2 mm poskytoval podstatně vyšší palebnou sílu než měly některé konstrukce jeho současníků,^[2] zatímco jeho šikmým pancéřováním jen obtížně pronikaly tehdejší nejmodernější protitankové zbraně. Když se v roce 1941 poprvé objevil, označil ho německý generál Paul Ludwig Ewald von Kleist za „nejlepší tank na světě“^[3] a Heinz Guderian potvrdil „obrovskou nadřazenost“ T-34 nad stávajícími německými obrněnci té doby.^[4][5] Ačkoli byla jeho výzbroj i ochrana později v průběhu války překonána, často je zmiňován jako nejúčinnější a nejvlivnější tanková konstrukce druhé světové války.^[6]

T-34 byl během druhé světové války základem sovětských obrněných sil. Jeho konstrukce dovolovala nepřetržité vylepšování pro vyvíjející se potřeby východní fronty: změny byly prvních několik let spíše dílčí a nepříliš výrazné, skutečně zásadní proměnou prošel tank až v roce 1944 zavedením varianty T-34/85. Vylepšování výrobních metod rovněž umožnilo rychlejší a levnější produkci. Sovětský průmysl nakonec vyrobil více než 80 000 ks tanku T-34 všech variant, což umožnilo stále větší počet nasazovaných tanků s postupující válkou, navzdory ztrátě desítek tisíc tanků v boji proti německému Wehrmachtu.^[7] U Rudé armády nahradil mnoho lehkých a středních tanků a stal se nejvíce vyráběným tankem války, stejně tak je druhým nejvíce vyráběným tankem všech dob (po nástupci, sérii T-54/55). Při ztrátě 44 900 kusů během války také utrpěl největší tankové ztráty všech dob.^[8] Jeho vývoj přímo vedl k sériím tanků T-54 a T-55, které se postupně vyvinuly do pozdějších typů T-62, T-72 a T-90, které tvoří obrněné jádro mnoha moderních armád. Varianty T-34 byly po druhé světové válce široce vyváženy a dokonce ještě okolo roku 2010 došlo k omezenému nasazení na frontě v několika rozvojových zemích.^[9]