Adolf Hitler

Na tento článek je přesměrováno heslo Hitler. O jménu jako takovém pojednává článek Hitler (příjmení).
Adolf Hitler
Adolf Hitler (1938)
Adolf Hitler (1938)
Vůdce a říšský kancléř
Ve funkci:
2. srpna 1934 – 30. dubna 1945
PředchůdcePaul von Hindenburg (prezident)
NástupceKarl Dönitz (prezident)
Německý kancléř
Ve funkci:
30. ledna 1933 – 30. dubna 1945
PrezidentPaul von Hindenburg (1933–1934)
VicepremiérFranz von Papen (1933–1934)
PředchůdceKurt von Schleicher
NástupceJoseph Goebbels
Předseda Nacistické strany
Ve funkci:
29. července 1921 – 30. dubna 1945
NáměstekRudolf Hess (1933–1941)
PředchůdceAnton Drexler (předseda strany)
NástupceMartin Bormann (stranický ministr)
Stranická příslušnost
ČlenstvíNěmecká dělnická strana (1919–1920)
NSDAP (1921–1945)
Vojenská služba
SlužbaNěmecká říšeNěmecká říše Německá říše
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Složka
Doba služby1914–1920
Hodnostsvobodník
Jednotka
  • Královský bavorský záložní pěší pluk č. 16
Bitvy/válkyprvní světová válka
VyznamenáníŽelezný kříž I. třídy
Železný kříž II. třídy
Odznak za zranění

Narození20. dubna 1889
Braunau am Inn
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí30. dubna 1945 (ve věku 56 let)
Berlín
Německá říše Velkoněmecká říše
Příčina úmrtístřelná rána
Občanstvírakouské (do 1925)
apatrida (1925–1932)
německé (od 1932)
ChoťEva Braunová (1945)
Partner(ka)Maria Reiterová
Eva Braunová
VztahyHitlerova rodina
RodičeAlois Hitler a Klara Hitlerová
PříbuzníIda Hitlerová, Paula Hitlerová, Gustav Hitler, Edmund Hitler, Otto Hitler, Alois Hitler mladší a Angela Hitlerová (sourozenci)
Johanna Hiedlerová (babička z matčiny strany)
Geli Raubalová (sestřina dcera)
Leo Rudolf Raubal (sestřin syn)
Bridget Dowlingová (švagrová)
William Patrick Stuart-Houston (synovec)
Heinrich Hitler (synovec)
Franziska Braunová (tchyně)
Ilse Braunová (švagrová)
Gretl Braunová (švagrová)
Therese Schmidtová (teta)
Anton Schmidt (bratranec)
Elfriede Hocheggerová (neteř)
Johann Schmidt ml. (bratranec z druhého kolene)
Johann Schmidt (bratranec)
Maria Koppensteinerová (sestřenice)
Johanna Pölzlová (teta)
Eduard Schmidt (bratranec)[1]
Adolf Koppensteiner (bratranec z druhého kolene)
Aloisia Veitová (sestřenice z druhého kolene)[2]
Maria Schicklgruberová (babička z otcovy strany)[3]
Josef Veit (bratranec z druhého kolene)
Viktoria Veitová (sestřenice z druhého kolene)
Josefa Veitová (sestřenice z druhého kolene)
Johann Schicklgruber (praděd)
Theresia Pfeisingerová (prababička)
Johann Baptist Pölzl (dědeček z matčiny strany)
Martin Hiedler (praděd)
Anna Maria Göschlová (prababička)
Josepha Schicklgruberová (prateta)
Peter Raubal (prasynovec)
Heiner Hochegger (prasynovec)
Hedwig Mickleyová (švagrová)
Friedrich Braun (tchán)
Martin Hammitzsch (švagr)
SídloBerghof, Vůdcův bunkr, Barackenkasernement Oberwiesenfeld (1914), Hitlerův mnichovský byt, Vlčí doupě, Nové říšské kancléřství a Kransberg (1944–1945)
Alma materLambašské opatství
Státní reálná škola v Linci
Profesevoják, malíř, politický spisovatel, politik, vojenský velitel a spisovatel
OceněníŽelezný kříž 2. třídy (1914)
Odznak za zranění (1918)
Železný kříž 1. třídy (1918)
čestný občan Sankt Andreasberku (1933)
řetěz Imperiálního řádu rudých šípů (1937)
… více na Wikidatech
PodpisAdolf Hitler, podpis
CommonsAdolf Hitler
Hitlerův poslední zaznamenaný projev
Záznam z ledna 1945
Problémy s přehráváním? Nápověda.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adolf Hitler (20. dubna 1889 Braunau am Inn[4]30. dubna 1945 Berlín) byl německý nacistický politik rakouského původu, od roku 1933 do své smrti kancléř a diktátor nacistického Německa. Jako takzvaný Vůdce (německy Führer) byl odpovědný za zločiny nacistického režimu, zejména za vyvražďování Židů, Romů, Poláků a dalších Slovanů, a postižených. Jen při holocaustu bylo zavražděno na šest milionů Židů.[5] Agresivní politikou zprvu dosahoval územní zisky a ústupky jiných států, roku 1939 však napadením Polska vyvolal druhou světovou válku, která si v Evropě vyžádala přibližně 40 milionů lidských životů.[6] Ve válce Německo nakonec utrpělo drtivou porážku.

Hitler pocházel z rodiny rakouského celního úředníka. Byl nadaný, nedokázal však systematicky pracovat a dodržovat kázeň, a proto nedosáhl maturity.[zdroj?] Toužil stát se umělcem, pro nedostatek výtvarného talentu však nebyl přijat na uměleckou školu. Po smrti rodičů se protloukal ve Vídni jako nezaměstnaný bez domova. V té době se utvrdil ve svých nacionalistických, rasistických a antisemitských názorech a začal se zajímat o politiku. Roku 1913 se přesunul do Mnichova a po vypuknutí první světové války se dobrovolně přihlásil do německé armády. Byl v bojích raněn a vyznamenán. V roce 1919 vstoupil do tehdy nepatrné nacistické strany a brzy na sebe strhl její vedení, když dokázal svým charismatickým a populistickým řečnictvím zmnohonásobit členstvo. Vedl nezdařený mnichovský puč 8. a 9. listopadu 1923, po němž byl sice odsouzen do vězení, kde setrval přes rok, využil však soudní proces ke zvýšení své popularity a ve vězení napsal své hlavní programové dílo Mein Kampf (Můj boj). Po vypuknutí velké hospodářské krize koncem dvacátých let se v těžce postiženém Německu začalo dařit extremistům a Hitlerova NSDAP se vypracovala na nejsilnější politickou stranu země, navíc přitom získala i podporu části konzervativních elit a průmyslníků, kteří se obávali rostoucího vlivu komunistů.

Roku 1933 dosáhl Hitler jmenování kancléřem, zprvu ve spojenectví s částí konzervativců, brzy však na sebe nacisté nevybíravými metodami strhli absolutní moc. Hitler se tvrdě vypořádal s opozicí ve vlastní straně i mimo ni, k obětem takzvané noci dlouhých nožů z 29. na 30. června 1934 patřili i velitelé stranické milice SA nebo předchozí kancléř Kurt von Schleicher. Německo začalo zbrojit a Hitler metodou stupňování požadavků a hrozbou agrese dosáhl významných ústupků ze strany západních států. Roku 1938 tak k Německé říši mohl připojit Rakousko[7] a na základě Mnichovské dohody část Československa. Roku 1939 obsadila německá vojska zbytek českých zemí a po dohodě se Sovětským svazem větší část Polska. Napadení Polska však vyvolalo druhou světovou válku, v níž bylo Německo zprvu úspěšné. Roku 1940 německá armáda zvítězila v bitvě o Francii. Následujícího roku přepadla v rámci Operace Barbarossa Sovětský svaz a postoupila hluboko do jeho území. Od roku 1943, zvláště po bitvě u Stalingradu, však začala nabývat vrchu koalice Spojenců a Hitler svými nevhodnými zásahy do velení armády situaci ještě zhoršoval. Dne 20. července 1944 vyvázl Hitler z atentátu, který v jeho tzv. Wolfsschanze ve Východním Prusku provedl plukovník Claus Schenk von Stauffenberg. Atentát zosnovala skupina generálů a důstojníků, protože chtěla předejít drtivé porážce, k níž se pod Hitlerovým neschopným a fanatickým velením očividně schylovalo. Na jaře roku 1945 Hitler zůstal v obleženém hlavním městě Berlíně a 30. dubna spáchal ve svém bunkru sebevraždu spolu se svou družkou Evou Braunovou, kterou si těsně předtím vzal za manželku.

  1. Der Führer, mein Onkel. In: Der Spiegel. 1. ledna 2001.
  2. „Das Vergessen der Vernichtung ist ein Teil der Vernichtung selbst“. Göttingen: Wallstein Verlag. 2007. ISBN 978-3-8353-0146-7.
  3. „Das Vergessen der Vernichtung ist ein Teil der Vernichtung selbst“. Göttingen: Wallstein Verlag. 2007. ISBN 978-3-8353-0146-7.
  4. Taufen - Duplikate 1889 - 106/1889 [online]. Matricula Online [cit. 2021-09-28]. Dostupné online. (německy) 
  5. Čtyři z deseti mladých nevědí, že holokaust zabil miliony Židů. Dvě třetiny neznají Osvětim. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 20. dubna 2018 [cit. 2021-09-28]. Dostupné online. 
  6. DEL TESTA, David W.; LEMOINE, Florence; STRICKLAND, John. Government leaders, military rulers, and political activists. Westport, Conn.: Oryx Press, 2003. 245 s. Dostupné online. ISBN 0-313-01731-X, ISBN 978-0-313-01731-5. OCLC 57415055 S. 83. (anglicky) 
  7. BĚLOHLÁVEK, Tomáš. Jedna říše, jeden vůdce! Poslechněte si, jak Hitler obsadil Rakousko. Archiv rozhlasu [online]. ČRo, 12.3.2017 [cit. 13.3.2017]. Dostupné online. 

© MMXXIII Rich X Search. We shall prevail. All rights reserved. Rich X Search