Afrodita

O křesťanské světici pojednává článek Svatá Afrodita.
Afrodíté
Afrodita
Afrodita
Symbolydelfín, růže, mušle, mák, myrta
SídloOlymp
PartnerHéfaistos (manžel), Arés (milenec)
RodičeZeus a Dióna (podle Illias), Úranos (podle Theogonie)
DětiErós, Fobos, Deimos, Eryx, Hermaphroditus, Priapos, Aineiás
Římský ekvivalentVenuše
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Afrodíté (starořecky Ἀφροδίτη, v češtině též Afrodita) je starověká řecká bohyně lásky, sexuality, plodnosti a krásy; vedle tohoto nejrozšířenějšího pojetí však může nabývat i zcela odlišných, nezřídka i nevyzpytatelných rysů. Jako jedna z nejvýznamnějších bohyní patří mezi dvanáct Olympanů. Vystupuje v celé řadě příběhů řecké mytologie a byla uctívána po celém řeckém, resp. antickém světě až do zániku pohanských kultů. V římském náboženství a mytologii je všeobecně ztotožňována s Venuší, v helénistickém kontextu někdy i s Isidou.

Kult Afrodíty u Řeků s největší pravděpodobností souvisí s původní syrskofénickou bohyní Astartou, která snad byla jejím předobrazem. Už v homérských textech je ovšem Afrodítin charakter zcela řecký a přes nedoloženost jejího jména v lineárním písmu B je možné, že byla uctívána již v mykénském období.[1]

Tato bohyně se díky své kráse a kouzlům stala jednou z nejmocnějších bohyň, neodolali jí lidé ani bohové. Je manželkou boha Héfaista, avšak otcem jejích synů Foba, Deima a Eróta a dcery Harmonie je bůh války Árés. S bohem obchodu a pocestných Hermem má syna Hermafrodíta a s bohem moře Poseidónem další dva syny, Rhoda a Hérofila. Bohu vína Dionýsovi zplodila syna Priapa.

V antickém umění se stala snad nejčastěji zobrazovanou postavou, jak na mozaikách a vázových malbách, tak sochách a na reliéfech. Nejstarší reliéfní zobrazení Afrodity lze spatřit na tzv. Trůnu Ludovisi z roku 460 př. n. l., kde se vynořuje z mořské pěny. Nejznámějšími sochařskými znázorněními jsou Praxitelova Afrodita Knidská ze 4. století př. n. l. a Afrodita Mélská (známější jako Venuše Mélská) z let 130100 př. n. l., která je k vidění v pařížské galerii Louvre.

Starověcí Řekové jí zasvětili několik zvířat: delfína, holubici, vrabce a vlaštovku, a také některé rostliny: mák, jablko, granátové jablko, myrtu a růži.

  1. HOŠEK, Radislav. Náboženství antického Řecka. Praha: Vyšehrad, 2004. 240 s. ISBN 80-7021-516-X. S. 58n. [Dále jen Hošek (2004)]. 

© MMXXIII Rich X Search. We shall prevail. All rights reserved. Rich X Search