Alexej Navalnyj

Alexej Anatoljevič Navalnyj Алексе́й Анато́льевич Нава́льный
Alexej Navalnyj (2011)
Stranická příslušnost
Členství	Jabloko (2000–2007) Strana pokroku (2013–2018) Rusko budoucnosti (2018–2024)
Narození	4. června 1976 Butyň, Odincovský rajón, Moskevská oblast Sovětský svaz Sovětský svaz
Úmrtí	16. února 2024 (ve věku 47 let) trestanecká kolonie IK-3 ve městě Charp, Ťumeňská oblast Ruská federace
Příčina úmrtí	tromboembolie a srdeční arytmie
Místo pohřbení	Borisovský hřbitov
Národnost	Rusové a ruští Ukrajinci
Choť	Julija Navalná
Rodiče	Anatolij Ivanovič Navalnyj a Ljudmila Ivanovna Navalná
Děti	Darja Alexejevna Navalná Zachar Alexejevič Navalnyj
Příbuzní	Oleg Anatoljevič Navalnyj[1][2] (sourozenec)
Sídlo	Moskva (do 2021)
Alma mater	Ruská univerzita družby národů (do 1998) Finanční univerzita při vládě RF (1999–2001) Yaleova univerzita (do 2010) Yaleho světoví společníci
Profese	politik, advokát, aktivista, bloger, veřejná postava, youtuber, filmový režisér, scenárista, podnikatel, politický vězeň a vězeň svědomí
Náboženství	pravoslaví
Ocenění	Osoba roku (2009) Nejvýznačnější světoví myslitelé podle časopisů Prospect a Foreign Policy (2011) Cena Platformy evropské paměti a svědomí (2015) Silver Play Button (2016) Time 100 (2017 a 2021) … více na Wikidatech
Podpis
Webová stránka	navalny.com
Commons	Alexey Navalny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexej Anatoljevič Navalnyj (rusky Алексе́й Анато́льевич Нава́льный; 4. června 1976 Butyň, Moskevská oblast – 16. února 2024 trestanecká kolonie IK-3 ve městě Charp v Ťumeňské oblasti)^[3][4] byl ruský právník a politický opoziční aktivista. Od roku 2009 byl známý jako kritik korupce v Rusku a také režimu Vladimira Putina. Podílel se na organizování demonstrací a psal články do ruských periodik. Se svými příznivci komunikoval přes videa na platformě YouTube,^[5][6] kde jeho kanál měl k lednu 2021 přes 6 milionů odběratelů.^[7][8]

Aktivně se účastnil opozičních protestů v letech 2011 až 2013. V roce 2013 kandidoval za mimoparlamentní Stranu národní svobody ve volbách na moskevského starostu. Ve volbách získal 27 procent hlasů a skončil druhý. V letech 2013 a 2014 byl odsouzen za korupci k podmíněnému trestu, obě odsouzení považoval za politicky motivované, když mu zabraňovaly účastnit se jakýchkoliv dalších voleb.^[9] Evropský soud pro lidská práva konstatoval nezákonnost rozsudků, ruské soudy je však nikdy nezrušily.^[10]

V srpnu 2020 byl v Tomsku agenty FSB otráven jedem ze skupiny novičok. Útok přežil, v bezvědomí byl převezen na jednotku intenzivní péče v Omsku a po dvou dnech letecky převezen do berlínské nemocnice Charité. Po úspěšné rekonvalescenci se v lednu 2021 vrátil do Ruska, hned na letišti však byl zadržen.^[11]

Dne 2. února 2021 odsoudil moskevský soud Navalného ke 3,5 letům odnětí svobody, když se podle soudu hospitalizací a rekonvalescencí v Německu vyhýbal režimu podmíněného trestu podle rozsudku z roku 2014. Od trestu byla odečtena doba, kterou strávil v domácím vězení. V trestní kolonii tak měl být dva roky a osm měsíců.^[12] V březnu 2022 byl odsouzen k dalším 9 letům vězení.^[13]

Navalnyj zahájil koncem března 2021 ve vězení na protest proti zacházení hladovku. Dne 17. dubna 2021 představitelé ruských lékařských odborů oznámili, že byl v kritickém stavu a hrozilo mu selhání ledvin.^[14] Dne 19. dubna, po dvaceti dnech hladovky, byl Navalnyj převezen do vězeňské nemocnice.^[15] Navalnyj ukončil hladovku 22. dubna 2021 na radu svých přátel. Dne 16. února 2024 oznámila ruská vězeňská služba, že ve vězení zemřel.^[16]