Bitva o Francii

Bitva o Francii
konflikt: Druhá světová válka, západní fronta
Ve směru hodinových ručiček od levého horního rohu: Opuštěné vybavení na severu Francie; Německá vojska pochodují Paříží; britští dělostřelci; zničené francouzské obrněné vozidlo; francouzští vojáci na cestě do německých zajateckých táborů; Německé tanky překročily Ardeny
Trvání	10. května 1940 – 25. června[1] 1940
Místo	Francie, Benelux
Výsledek	drtivé vítězství Osy
Změny území	části Francie obsazeny Německem a Itálií
Strany
Německá říše Itálie (od 10. června) Francie Belgie Spojené království Kanada Nizozemí Polsko Československo Lucembursko Lucembursko
Velitelé
Fedor von Bock (skupina armád B), Gerd von Rundstedt (skupina armád A), Wilhelm von Leeb (skupina armád C), Erich von Manstein Heinz Guderian Erwin Rommel Umberto II. (skupina armád západ) Maurice Gamelin Maxime Weygand lord Gort (Britské expediční jednotky) Leopold III. Henri Gerard Winkelman
Síla
Německo: 141 divizí, 7 378 děl, 2 445 tanků, 5 638 letadel Itálie: 32 divizí Celkem: 3 350 000 Němců, 700 000 Italů 144 divizí, 13 974 děl, 3 384 tanků, 2 935 letadel Celkem: 2 862 000
Ztráty
Německo: 45 000 mrtvých, 110 000 zraněných Itálie: 1 247 mrtvých nebo pohřešovaných, 2 631 zraněných, 2 151 hospitalizováno pro omrzliny.(Italské jednotky bojovaly v Alpách, kde mohou i v létě sahat teploty hluboko pod nulu.) 360 000 mrtvých nebo zraněných, 1 900 000 zajatců
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva o Francii (Fall Gelb, 10. května – 25. června^[1] 1940) byla mohutná vojenská operace druhé světové války. V této bitvě bojovali na jedné straně vojáci Třetí říše a Itálie proti spojencům. Bitva skončila vítězstvím Osy; především kvůli překvapivému útoku německých vojsk na neutrální země Beneluxu. Byla prokázána síla nových zbraní, jako byly tanky, letadla a výsadkáři. Samotné tažení trvalo 32 dní. Hitler ovšem před Dunkerkem zastavil své tankové klíny, a tak umožnil evakuaci Britského expedičního sboru a Svobodných Francouzů z přístavu Dunkerk. Ta umožnila Spojencům zachovat alespoň obranyschopnost Velké Británie, zatímco odpor Francie se po rozsáhlých ztrátách během tří týdnů zhroutil.

Němci napadli Belgii, Lucembursko a Nizozemsko 10. května, Itálie vstoupila do války 10. června 1940 a německé síly spojence porazily 25. června. Francie a země Beneluxu byly podmaněny, čímž pozemní operace na západní frontě skončily až do vylodění v Normandii 6. června 1944.

Během Mansteinova plánu (Fall Gelb) německé obrněné jednotky překvapivě prošly přes Ardeny a poté údolím řeky Sommy, odřízly a obklíčily spojenecké jednotky, které postupovaly do Belgie, kde očekávaly německou invazi. Britské, belgické a francouzské síly byly německými armádami zatlačeny zpět k moři a Britové evakuovali své expediční síly (BEF), francouzské a belgické jednotky z Dunkerku během operace Dynamo.

Německé síly 5. června zahájily operaci Fall Rot. Šedesát zbývajících francouzských a dvě britské divize ve Francii zaujaly postavení na řekách Somma a Aisne, ale byly poraženy kombinací německé vzdušné převahy a mobilních obrněných sil. Německé tanky obešly Maginotovu linii a postupovaly hluboko do francouzského území, přičemž 14. června okupovaly bez odporu Paříž. Po útěku francouzské vlády a pádu francouzské armády se němečtí velitelé 18. června setkali s francouzskými úředníky, aby vyjednali zastavení nepřátelských akcí.

Dne 22. června podepsaly Francie a Německo příměří v Compiègne. Neutrální Vichistická vláda vedená maršálem Philippem Pétainem nahradila Třetí republiku a Německo okupovalo severní Francii, atlantické pobřeží Francie a vnitrozemí. Italská invaze do Francie přes Alpy přinesla jen malé územní zisky a po uzavření příměří Itálie obsadila malou okupační zónu na jihovýchodě Francie. Vichistická vláda si ponechala neobsazené území na jihu (zóna libre). V listopadu 1942 Němci a Italové tuto zónu obsadili v rámci operace Fall Anton. Osvobozena byla spojenci v roce 1944.