Bitva u Waterloo

Bitva u Waterloo
konflikt: Napoleonské války
Clément-Auguste Andrieux: Bitva u Waterloo. Obraz vytvořený v roce 1852 zachycuje útok francouzských kyrysníků na střed anglického postavení
Trvání	18. června 1815
Místo	Waterloo, Belgie
Souřadnice	50°40′48″ s. š., 4°24′43″ v. d.
Výsledek	Vítězství VII. koalice
Strany
Francie Sedmá koalice: Spojené království Prusko Nizozemsko Hannoversko Nasavsko Brunšvicko
Velitelé
Napoleon Bonaparte Michel Ney Arthur Wellesley, 1. vévoda z Wellingtonu Gebhard Leberecht von Blücher princ Vilém Oranžský
Síla
Francouzi: 69 000 vojáků 48 000 pěchota 14 000 jezdců 7000 dělostřelců 250 dělových hlavní[1] Anglo-batavská armáda: 68 000 vojáků 51 000 pěchota 11 000 jezdců 6000 dělostřelců 150 dělových hlavní[2] Prusové: cca 50 000 mužů celkem mezi 14:00 a 19:00 hod.[3]
Ztráty
26 000–30 000 mrtvých a raněných.[4] 7000 zajatců.[5] 13 000 mrtvých a raněných. 7 000 mrtvých a raněných.[4]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Waterloo (současníky nazývaná bitvou u Belle Alliance či Napoleonem pojmenovaná bitvou u Mont-Saint-Jean)^[4] se odehrála v odpoledních a podvečerních hodinách neděle 18. června 1815 asi 20 km jižně od belgické metropole Bruselu. Francouzská armáda císaře Napoleona I. zde utrpěla drtivou porážku od části vojsk Sedmé koalice evropských panovníků, reprezentované sbory anglo-batavské armády polního maršála vévody z Wellingtonu a pruským vojskem pod velením polního maršála Blüchera. Pro francouzského panovníka se bitva stala jedním z jeho posledních vystoupení v roli vojevůdce, stratéga a hlavy státu, pro Evropu znamenala ukončení napoleonských válek. Přestože se spojencům podařilo dosáhnout generálního vítězství, průběh tažení hrál spíš v jejich neprospěch. 16. června utrpěli porážky v bitvách u Ligny a Quartre-Bras a byli nuceni se odděleně stahovat k belgické metropoli. Britský maršál však druhého dne ústup zastavil a zaujal výhodné postavení na svahu v krajině kolem Waterloo, kde přes noc vyčkal na útok nepřítele. Po promarněném dopoledni pak Napoleon podnikl opakované útoky na střed jeho pozic, avšak francouzští vojáci byli za oboustranně vysokých ztrát pravidelně obraceni na ústup. Kolem 16:00 hodin se k Britům začaly připojovat první pruské jednotky, které s přibývajícím množstvím, po necelých čtyřech hodinách tlaku na protivníkovo pravé křídlo, obrátily francouzské vojsko na útěk. I když Napoleon ve svých memoárech přičítal vinu za debakl neschopnosti svých maršálů, byla spíš souhrou desítek selhání jak císaře samotného, tak jeho podřízených, ale stejnou měrou i okolností a schopnostmi jeho protivníků.

Vzhledem ke své definitivnosti pro Napoleona a jeho sto dní trvající císařství se městečko Waterloo, v jehož blízkosti se bitva odehrála, stalo celosvětovým synonymem pro velkou porážku nebo konečný akt zásadního významu s negativními důsledky či jakékoliv fatální selhání.