Bulharsko (bulharsky България, Bălgarija), plným názvem Bulharská republika, je stát v jihovýchodní Evropě. Nachází se ve východní části Balkánu přímo na jih od Dunaje, západně od Černého moře. Na jihu sousedí s Řeckem a Tureckem, na západě se Srbskem a Severní Makedonií a na severu s Rumunskem. Velká část povrchu Bulharska je hornatá s nejvyšší horou celého Balkánu; podnebí má na severu ráz kontinentální, na jihu a východě středomořský. Na ploše 111 000 km² žije 6,4 milionu obyvatel; je 16. největší zemí Evropy. Dělí se na 28 oblastí, hlavním a největším městem je Sofie, mezi další velká města patří Plovdiv, Varna a Burgas. Bulhaři tvoří 89 % obyvatel, největší menšinou jsou Turci, úředním jazykem je bulharština, tři pětiny obyvatel se hlásí k pravoslaví.
Jednou z nejstarších společností na území dnešního Bulharska byla neolitická karanovská kultura, jejíž počátky sahají do doby 6 500 let př. n. l. Od 6. do 3. století př. n. l. byla oblast bojištěm starověkých Thráků, Peršanů, Keltů a Makedonců; stabilitu přineslo až dobytí oblasti Římskou říší v roce 45 n. l. Po rozpadu římského státu se v regionu znovu objevily kmenové nájezdy. Kolem 6. století tato území osídlili raní Slované. Bulhaři pod vedením Asparucha zaútočili z území Starého Velkého Bulharska a koncem 7. století trvale obsadili Balkán. Založili První bulharskou říši, kterou v roce 681 n. l. vítězně uznala smlouvou Východořímská říše. Ta ovládla většinu Balkánu a významně ovlivnila slovanskou kulturu tím, že vytvořila písmo cyrilici. První bulharská říše trvala až do počátku 11. století, kdy ji dobyl a zničil byzantský císař Basileios II. Úspěšné bulharské povstání v roce 1185 založilo Druhou bulharskou říši, která dosáhla svého vrcholu za vlády Ivana Asena II (1218-1241). Po četných vyčerpávajících válkách a feudálních bojích se říše rozpadla a v roce 1396 se na téměř pět století dostala pod osmanskou nadvládu.
Výsledkem rusko-turecké války v letech 1877-78 byl vznik třetího a současného bulharského státu. Mnoho etnických Bulharů zůstalo mimo hranice nového státu, což podnítilo iredentistické nálady, které vedly k několika konfliktům se sousedy a ke spojenectví s Německem v obou světových válkách. V roce 1946 se Bulharsko dostalo do východního bloku vedeného Sovětským svazem a stalo se socialistickým státem. Vládnoucí komunistická strana se po revolucích v roce 1989 vzdala monopolu na moc a umožnila volby více stran. Bulharsko poté přešlo k demokracii a tržnímu hospodářství.
Bulharsko je unitární parlamentní republikou s vysokou mírou politické, správní a hospodářské centralizace, s prezidentem jako ceremoniální hlavou státu, zákonodárným orgánem je jednokomorové Národní shromáždění. Bulharsko je rozvojová země s ekonomikou s vyššími středními příjmy, hospodářství je z velké části založeno na službách, dále na průmyslu - zejména strojírenství a těžebním průmyslu - a na zemědělství. Hlavním socioekonomickým problémem země je rozšířená korupce, Bulharsko patří k nejzkorumpovanějším zemím Evropské unie.[6] Země se také potýká s demografickou krizí; v roce 1989 dosáhl počet obyvatel nejvyššího počtu 9 milionů a od té doby se snížil na 6,4 milionu. V indexu lidského rozvoje se země umístila na 68. místě na světě. Bulharsko je členem Organizace spojených národů, Severoatlantické aliance, Rady Evropy i Evropské unie a od března 2024 je součástí schengenského prostoru. Dále je členem Organizace černomořské ekonomické spolupráce, Světové obchodní organizace, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.
© MMXXIII Rich X Search. We shall prevail. All rights reserved. Rich X Search