David Hume

David Hume
Narození	26. dubnajul. / 7. května 1711greg., 7. května 1711 nebo 26. dubna 1711 Edinburgh, Skotsko
Úmrtí	25. srpna 1776 (ve věku 65 let) Edinburgh, Skotsko
Místo pohřbení	Old Calton Cemetery
Alma mater	Edinburská univerzita
Povolání	filozof, ekonom, knihovník, historik, esejista a spisovatel
Zaměstnavatelé	Advocates Library (1752–1757) Embassy of the United Kingdom, Paris (1763–1766)
Nábož. vyznání	ateismus
Rodiče	Joseph Hume, 10th of Ninewells[1][2] a Katherine Falconer[1][2]
Příbuzní	John Hume, 11th of Ninewells[2] (sourozenec)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

David Hume [deɪ.vɪd hjʊːm] (26. dubna 1711, Edinburgh – 25. srpna 1776, Edinburgh) byl skotský filosof, který je považován za jednoho z největších anglicky píšících filosofů 18. století. Domyšlením některých důsledků teorie poznání známé jako empirismus poukázal na jeho nedostatky, což prý vytrhlo Immanuela Kanta z jeho dogmatického spánku. Znám je svojí kritikou kategorie kauzality jako něčeho, co by bylo ve věcech (na základě introspekce hájil tezi, že pojem kauzality, stejně jako např. pojem substance, není ničím jiným než opakováním sledu či souvýskytu určitých stabilně se vyskytujících vjemů neboli impresí). Další oblastí kritiky je u něj pojetí poznání jako indukce (viz opět impuls pro Kantův „koperníkovský“ obrat). V kontextu ateismu má, deklarující se jako tvrdošíjný ateista^[zdroj?], zejména význam svým principem přístupu k tzv. zázrakům (tj. svědectvím o porušení přírodních zákonů), tzv. Humeovou břitvou, tzn. právě tím, že se „zázrak“ definuje jako porušení přírodního zákona, jehož fungování je ale v souladu se vší lidskou zkušeností, je zázrak něčím nemožným (tj. právě tím jak je definován). Odmítá i deismus, podle něj nelze na nějakého Boha-Tvůrce usuzovat ze světa, tj. z „výtvoru“.