Dyspraxie

Dyspraxie patří mezi specifické poruchy učení. Pojem dyspraxie (dyspraxia) je odvozen z řečtiny a vyjadřuje snížené pohybové schopnosti. Jedná se o vývojovou poruchu motorických funkcí definovanou jako postižení či nezralost v plánování a organizaci pohybů.

Porucha se v lékařském prostředí objevila již na začátku 20. století, kdy byla nejprve popisována jako „vrozená nešikovnost“. Později byla dyspraxie definována roku 1947 v lékařském lexikonu The American Illustrated Medical Dictionary jako „částečná ztráta schopnosti vykonávat koordinované pohyby“. Takto postižené dítě projevuje nesoulad mezi svými pohybovými schopnostmi a věkem, těžko si osvojuje komplexní pohybové dovednosti, jeho hrubá motorika je zpožděná (týká se zejména nápodoby předváděných pohybů), následně pak má problémy s úlohami vyžadujícími jemnou motoriku. Postižený je pak často označován jako nemotora či nešika.

Neinformovaným lidem se může takové dítě jevit jako líné, bez zájmu, nevychované či neukázněné. Tyto vnější projevy však jsou důsledkem vnitřních pocitů méněcennosti, nepochopení, osamění a bezmocnosti. Dítě se pak na sebe snaží upozornit, vedeno snahou o získání pomoci. Dnes se pojmem dyspraxie myslí především vývojová dyspraxie, předpokladem je tedy nepostačující vývoj motorických schopností. Příčiny této poruchy zatím nejsou plně definovány. S největší pravděpodobností se jedná o vývojové opoždění zasahující právě motorické funkce, jak bylo zmíněno výše (jemná a hrubá motorika, artikulační dovednosti). Existují dva klasifikační systémy, podle kterých se diagnostikuje dyspraxie. Jedná se o DSM-IV-TR a DSM-V, které pracují s pojmem vývojová porucha koordinace. Poté jde o MKN-10, kde používají termín specifická vývojová porucha motorických funkcí.