Empirismus

Empirismus (řecky ἐμπειρισμός ze zkušenosti) je směr v teorii poznání různých filozofických soustav, který pokládá smyslovou zkušenost za jediný zdroj poznatků.^[1][2] Stojí v protikladu k racionalismu, který klade důraz na rozumovou složku poznání, jako jsou například u Kanta apriorní formy prostoru a času, které jsou předpokladem každé zkušenosti a nedají se z ní tedy odvodit.

Na rozdíl od filosofického empirismu, který se týká veškerého poznání a zkušenosti, empirismus jako součást metodologie přírodních věd člověku rozumí „empirií“ čili zkušeností pouze opakovatelný pokus s měřitelnými výsledky.