Esperanto

Esperanto (Esperanto)
Vlajka esperanta
Mapa rozšíření jazyka
Tvůrce	Ludvík Lazar Zamenhof
Rok zveřejnění	1887
Rozšíření	rozptýleně ve 115 zemích, nejvíce ve střední a východní Evropě, Brazílii, Číně a východní Asii
Počet mluvčích	asi 100 tisíc až 2 miliony uživatelů z toho 200 až 2000 rodilých mluvčích
Klasifikace	Umělé jazyky Plánové jazyky Mezinárodní plánové jazyky
Písmo	Latinka
Zvláštnosti	Podstatná a přídavná jména, slovesa a odvozená příslovce lze rozpoznat podle charakteristických koncovek.(*)
Postavení
Regulátor	Akademie esperanta (Akademio de Esperanto)
Úřední jazyk	některé mezinárodní organizace
Kódy
ISO 639-1	eo
ISO 639-2	epo (B) epo (T)
ISO 639-3	epo
Ethnologue	ESP
Wikipedie
http://eo.wikipedia.org
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Esperanto (původně Lingvo Internacia – „mezinárodní jazyk“) je nejrozšířenějším mezinárodním plánovým jazykem.^[1] Název esperanto je odvozen ze pseudonymu, pod nímž roku 1887 polský židovský lékař Ludvík Lazar Zamenhof základy této řeči publikoval. Záměrem tvůrce bylo vytvořit snadno naučitelný neutrální jazyk, vhodný pro použití v mezinárodní komunikaci; jeho cílem však nebylo nahradit ostatní národní řeči.

Ačkoliv žádná oficiálně uznaná země nepřijala esperanto jako úřední jazyk, je používáno komunitou o odhadovaném počtu 100 000 až 2 000 000 mluvčích, z čehož asi tisícovku tvoří mluvčí rodilí.^[2] Dosáhlo také některých mezinárodních uznání, jako jsou dvě rezoluce UNESCO či podpora známých osobností veřejného života. V současnosti je esperanto využíváno pro účely cestování, dopisování, mezinárodních setkání a kulturních výměn, kongresů, vědeckých diskuzí, původní i překladové literatury, divadla a kina, hudby, tištěného i internetového zpravodajství, rozhlasového a televizního vysílání.

Slovní zásoba esperanta pochází především ze západoevropských jazyků, zatímco jeho skladba a tvarosloví poukazují na silný slovanský vliv. Morfémy jsou neměnné a lze je téměř bez omezení kombinovat do rozmanitých slov; esperanto má tedy mnoho společného s izolujícími jazyky jako je čínština, zatímco vnitřní struktura jeho slov připomíná jazyky aglutinační jako je japonština, svahilština nebo turečtina.