Ezer Weizman

Ezer Weizman עזר ויצמן
Ezer Weizman
7. prezident Izraele
Ve funkci: 13. května 1993 – 13. července 2000
Předseda vlády	Jicchak Rabin Šimon Peres Benjamin Netanjahu Ehud Barak
Předchůdce	Chajim Herzog
Nástupce	Moše Kacav
7. ministr obrany Izraele
Ve funkci: 20. června 1977 – 26. května 1980
Předseda vlády	Menachem Begin Jicchak Šamir Šimon Peres
Předchůdce	Šimon Peres
Nástupce	Menachem Begin
Stranická příslušnost
Členství	Strana práce (dříve Gachal, Ma'arach, Jachad, Likud)
Narození	15. června 1924 Tel Aviv, Britský mandát Palestina (dnes Izrael)
Úmrtí	24. dubna 2005 (ve věku 80 let) Caesarea, Izrael Izrael
Příčina úmrtí	respirační selhání
Místo pohřbení	Or Akiva
Kneset	9., 11., 12.
Choť	Reuma Weizmanová
Rodiče	Yechiel Weizmann
Příbuzní	Chajim Weizmann (strýc)
Alma mater	Hebrew Reali School
Profese	politik, důstojník letectva a podnikatel
Ocenění	Řád Bílého lva občanská skupina, 1. třída s řetězem (1996) Velkokříž s řetězem Řádu rumunské hvězdy (1999) honorary citizen of Jerusalem
Commons	Ezer Weizman
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ezer Weizman (hebrejsky: עזר ויצמן;‎ 15. června 1924 – 24. dubna 2005) byl v pořadí sedmý prezident Státu Izrael v letech 1993 až 2000. Za druhé světové války létal jako bojový pilot britského Královského letectva. Po skončení války studoval ve Spojeném království na škole pro velitele a příslušníky britského Královského letectva (Royal Air Force Command and Staff College). V kariéře letce pokračoval i v Izraeli, kde v roce 1958 v hodnosti generálmajora dosáhl nejvyšší vojenské pozice u vzdušných sil – velitele Izraelského vojenského letectva. Ze své funkce velitele operací Generálního štábu se v roce 1967 velkou měrou podílel na vítězství Izraelských obranných sil (IOS) v šestidenní válce.

Byl poslancem izraelského parlamentu (Knesetu) a ke konci 70. let působil ve funkci ministra obrany. Mimo to zastával několik dalších ministerských funkcí; ministra dopravy, vědy a technologie a ministra pro arabské záležitosti. Přestože byl část života díky svým politickým a vojenským názorům řazen mezi tzv. jestřáby (zastánce tvrdého postupu vůči nepřátelským Arabům), stal se nakonec významným zastáncem mírového řešení izraelsko-palestinského konfliktu a mimořádným způsobem se zasadil o přijetí egyptsko-izraelské mírové smlouvy z roku 1979. Tento posun je dobře patrný i ze členství v jednotlivých organizacích a stranách; ke konci 40. let byl členem radikální pravicové organizace Irgun, v 70. letech pak členem pravicové strany Cherut (potažmo Gachal; dnešní Likud), v polovině 80. let členem vlastní středolevé strany Jachad, až nakonec koncem 80. a počátkem 90. let členem levicové strany Ma'arach (dnešní Strana práce).