Friedrich August von Hayek

Friedrich August von Hayek

Datum narození	8. května 1899
Místo narození	Vídeň, Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí	23. března 1992 (ve věku 92 let)
Místo úmrtí	Freiburg, Německo
Národnost	Rakouská,
Ekonomická škola	Rakouská škola
Instituce	Freiburská universita (1962–1968) University of Chicago (1950–1962) London School of Economics (1931 - 1950)
Pole působení	Ekonomie • politologie • právo • filosofie • psychologie
Vzdělání	Vídeňská univerzita
Vlivy	Eugen von Böhm-Bawerk • Ernst Mach • Carl Menger • Friedrich von Wieser • Ludwig von Mises • David Hume • Ludwig Wittgenstein • John Locke • Edmund Burke • John Stuart Mill • Alexis de Tocqueville • Karl Raimund Popper
Oponoval	John Maynard Keynes
Ovlivnil	Margaret Thatcherová • Ronald Reagan • Milton Friedman • Murray Rothbard • Ron Paul • Václav Klaus
Příspěvky	Economic calculation problem, Catallaxy, Extended order, Dispersed knowledge, Price signal, Spontaneous order, Hebbian theory
Ocenění	Nobelova cena za ekonomii (1974) Prezidentská medaile svobody (1991)
Manžel(ka)	Helen Berta Maria von Fritsch Helene Bitterlich
Děti	Laurence Hayek Christine von Hayek
Rodiče	August von Hayek
Příbuzní	Karl Wittgenstein (strýc z matčiny strany) Leopoldine Wittgenstein (teta)
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Friedrich August von Hayek (8. května 1899 Vídeň – 23. března 1992 Freiburg) byl ekonom a filozof tzv. rakouské školy. Proslul zejména svou obhajobou klasického liberalismu. Jeho rodištěm bylo Rakousko-Uhersko, velkou část života však strávil ve Velké Británii, dále v USA a Německu. Roku 1938 získal britské občanství.

V Británii také roku 1944 napsal svou proslulou knihu Cesta do otroctví, ve které kritizuje socialismus a nacismus (nacionální socialismus) směřující k totalitnímu státu.

V roce 1974 mu byla spolu s jeho názorovým rivalem Gunnar Myrdalem udělena Nobelova cena za ekonomii, za přínos v teorii měnové politiky a hospodářského cyklu.^[1] Významné jsou i jeho příspěvky v oborech jurisprudence a kognitivních věd.

Roku 1984 mu britská královna Alžběta II. udělila Řád společníků cti, a to na doporučení tehdejší předsedkyně vlády Margaret Thatcher.