Georg Wilhelm Friedrich Hegel

Georg Wilhelm Friedrich Hegel
	Jakob Schlesinger: Portrét G. W. F. Hegela v Berlíně (1831)
Celé jméno	Georg Wilhelm Friedrich Hegel
Region	západní filosofie
Období	filosofie 19. století
Narození	27. srpna 1770; Stuttgart, Württembersko
Úmrtí	14. listopadu 1831 (ve věku 61 let); Berlín, Pruské království
Škola/tradice	Německý idealismus
Oblasti zájmu	logika, estetika, náboženství, filosofie dějin, metafyzika, gnozeologie, politická filosofie
Význačné ideje	dialektika
Významná díla	Lectures on the Philosophy of History, Encyclopedia of the Philosophical Sciences, Science of Logic, The Phenomenology of Spirit, Elements of the Philosophy of Right, Lectures on Aesthetics, Lectures on the Philosophy of Religion a Lectures on the History of Philosophy
Vlivy	Aristotelés, Platón, Hérakleitos, novoplatonismus, Descartes, Goethe, Spinoza, Leibniz, Rousseau, Böhme, Kant, Fichte, Hölderlin, Schelling, Smith, Schiller
Vliv na	Adorno, Barth, Bauer, Bosanquet, Bradley, Brandom, Beauvoir, Butler, Carové, Croce, Danto, Derrida, Dilthey, Doull, Engels, Erdmann, Fackenheim, Feuerbach, Fischer, Fukuyama, Heidegger, Gans, Gentile, Hinrichs, Heine, Hyppolite, Kaufmann, Kierkegaard, Kojève, Küng, Lukács, Marcuse, Marx, Michelet, Nietzsche, Oppenheim, Pippin, Rose, Rosenkranz, Russon, Sartre, Singer, Strauss, Taylor, Žižek
Choť	Marie von Tucher (od 1811)
Děti	Karl von Hegel
Rodiče	Georg Ludwig Hegel a Maria Magdalena Louisa Fromm
Příbuzní	Georg Ludwig Christoph Hegel (praděd)
Podpis
	Některá data mohou pocházet z datové položky.
	Tento box: zobrazit; diskuse;

Georg Wilhelm Friedrich Hegel (27. srpna 1770, Stuttgart – 14. listopadu 1831, Berlín) byl filosof, představitel německého idealismu. Hegelovým hlavním přínosem je objev dějinnosti^[2]: svět není neměnné, stálé uspořádání, nýbrž jedno nesmírné dějství, v němž světový duch hledá cestu sám k sobě. V lidstvu se uskutečňuje svoboda a rozum vesmíru tím, že roste lidské uvědomění a schopnost přetvářet svět.^[zdroj?] Tomu, co jest, nelze rozumět jinak než jako procesu, změně, vývoji, pokroku, cestě k dokonalosti, případně i zápasu protikladů. Tuto myšlenku převzala v průběhu 19. století nejen filosofie, ale postupně i jednotlivé vědy: jazykověda, právo, sociologie a v podobě evoluce také např. biologie, antropologie a kosmologie. Cesta ducha a zákonitá dějinnost světa začíná uzavřeným absolutnem, které je totožné s nicotou. Z kosmologického hlediska se dá hovořit o singularitě v období před velkým třeskem.^[zdroj?] Absolutno se poté začíná realizovat v přírodě, aby nakonec po mnoha miliardách let dalo vzniknout vědomí a poznávalo samo sebe.

↑ BUTLER, Judith. Subjects of desire: Hegelian reflections in twentieth-century France. New York: Columbia University Press, 1987. (angličtina)
↑ Filosofický slovník FIN. Olomouc 1998, str. 163.

[1] BUTLER, Judith. Subjects of desire: Hegelian reflections in twentieth-century France. New York: Columbia University Press, 1987. (angličtina)

[2] Filosofický slovník FIN. Olomouc 1998, str. 163.

[1]

[2]