Hannibal

Hannibal
Hannibalova busta nalezená ve městě Capua (autenticita je předmětem sporů)
Narození	247 př. n. l. Kartágo
Úmrtí	183 př. n. l. (ve věku 63–64 let) Gebze
Choť	Imilce
Děti	Haspar Barcas
Rodiče	Hamilkar Barkas
Příbuzní	třetí dcera Hamilkara Barky, Hasdrubal Barkas[1][2], Mago Barkas, první dcera Hamilkara Barky a druhá dcera Hamilkara Barky (sourozenci)
Vojenská kariéra
Hodnost	Generál, Admirál
Doba služby	221 př. n. l.–185 př. n. l.
Sloužil	Kartágo (do roku 202 př. n. l.) Seleukovská říše Bithýnie
Složka	Kartaginská armáda (do roku 202 př. n. l.) Seleukovská flotila Bithýnijská flotila
Války	Druhá punská válka Syrská válka
Bitvy	Obléhání Sagunta (219 př. n. l.) Bitva na řece Ticino (218 př. n. l.) Bitva na řece Trebia (218 př. n. l.) Bitva u Trasimenského jezera (217 př. n. l.) Bitva u Kann (216 př. n. l.) Bitva na řece Silarus (212 př. n. l.) Bitva u Herdonie (212 př. n. l.) Bitva u Zamy (202 př. n. l.)
multimediální obsah na Commons

Hannibal Barkas byl kartaginský generál, stratég a taktik. Žil v období převratných změn ve středomořském světě, během nichž získali Římané převahu nad takovými mocnostmi, jakými byly Kartágo, Makedonie, Syrakusy a seleukovská říše.

Jednalo se o bezesporu nejproslulejšího vojáka v dějinách Kartága. Jedním z jeho nejslavnějších činů byl pochod jeho armády (včetně válečných slonů) z Ibérie, přes Pyreneje, jižní Galii a Alpy až na sever Apeninského poloostrova v době na počátku druhé punské války. Po vpádu na Apeninský poloostrov rozdrtil několik římských armád v sérii bitev, z nichž nejvýznamnější jsou jeho vítězství u Trasimenského jezera a u Kann. Na stranu Hannibala poté přešlo druhé největší italské město, Capua, spolu s většinou jižní Itálie. Přímého útoku na udatně bráněný Řím se však neodvážil, patrně kvůli chybějícím obléhacím strojům a nedostatečnému zásobování.

Dalších více než deset let pokračoval ve válce v Itálii, přičemž neprohrál jediné větší střetnutí, nicméně nebyl schopen dosáhnout vítězného završení konfliktu. Římské legie se zatím vzpamatovaly z utrpěných porážek a jejich vylodění v severní Africe přimělo Hannibala k návratu do Kartága. Zde nakonec podlehl římskému generálovi Scipionu Africanovi v bitvě u Zamy. Několik let po porážce ve druhé punské válce byl svými politickými soupeři v Kartágu přinucen k odchodu do vyhnanství. Jistý čas pobýval na dvoře seleukovského krále Antiocha III., jemuž sloužil jako vojenský poradce během války proti Římanům. Po Antiochově porážce se po různých peripetiích ocitl v Bithýnii. Jelikož mu ale hrozilo, že bude zajat Římany, spáchal zde v roce 183 př. n. l. sebevraždu.

Vesměs bývá hodnocen jako jeden z největších vojenských géniů všech dob. Americký vojenský historik Theodore Ayrault Dodge jej oprávněně nazval „otcem strategie“. Dokonce i Římané, jeho osudoví nepřátelé, přijali řadu jím uplatňovaných taktických prvků. To mu zajistilo výjimečnou reputaci v moderním světě a i takoví vojáci, jako byl Napoleon Bonaparte či vévoda z Wellingtonu, neváhali Hannibala označit za „geniálního stratéga“. Jeho dramatický život se stal námětem mnoha filmů a dokumentů.