Indemnita

Indemnitou (která je též někdy označována jako materiální imunita) se rozumí neodpovědnost např. poslance (či senátora) za hlasování a určité projevy učiněné v Poslanecké sněmovně (či Senátu) a v jejich orgánech. Aspekt materiální imunity spočívá ve skutečnosti, že zatímco imunita klasická vyjímá účastníka z postihu ve smyslu procesním, v případě indemnity nedojde ani k hmotněprávnímu základu případného postihu. Toto právo zakotvuje článek 27 odstavec 1 a 2 Ústavy České republiky. Poslance či senátory za takovéto projevy nelze trestně stíhat, avšak to nevylučuje možnost zahájení disciplinárního řízení ze strany příslušné komory. Disciplinární řízení pak provádí mandátový a imunitní výbor.

Prezident republiky disponoval absolutní indemnitou nepochybně do 8. března 2013, neboť podle čl. 54 odst. 3 Ústavy není z výkonu své funkce odpovědný a podle čl. 65 odst. 3 prezidenta republiky nešlo zadržet, trestně stíhat ani stíhat pro přestupek nebo jiný správní delikt a jediný delikt, který mohl během svého funkčního období spáchat, byla velezrada. V důsledku novely Ústavy č. 71/2012 Sb., kterou se zavedla přímá volba prezidenta, však byla jeho procesněprávní imunita omezena na dobu výkonu mandátu. V současné době tak lze prezidenta stíhat za trestné činy po skončení jeho mandátu. Podle názoru Pavla Rychetského to znamená, že ve vztahu k výkonu svého úřadu i nadále disponuje absolutní indemnitou, jen jednání mimo výkon jeho funkce prezidenta je kryto pouze procesní imunitou, tedy nestíhatelností.^[1] Část ústavních právníků se ale kloní k názoru, že podle čl. 54 odst. 3 Ústavy jde o neodpovědnost jen ve smyslu politickém, tj. neodpovědnost parlamentu.