Irsko

Irsko Éire Ireland
vlajka znak
Hymna Amhrán na bhFiann
Geografie
Poloha Irska
Hlavní město	Dublin
Rozloha	70 273 km² (118. na světě) z toho 2 % vodní plochy
Nejvyšší bod	Carrauntoohil (1041 m n. m.)
Časové pásmo	UTC+0 (ZEČ) UTC+1 (ZELČ, letní čas)
Poloha	53° s. š., 8° z. d.
Geodata (OSM)	OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	5 380 300[1] (122. na světě, 2024)
Hustota zalidnění	71,3 ob. / km² (113. na světě)
HDI	▲ 0,945[2] (velmi vysoký) (8. na světě, 2022)
Jazyk	angličtina, irština (pouze 1,4 % ob.)
Národnostní složení	Irové 84 %, Poláci (2 %), Britové (2 %), Indové (1 %), Rumuni 1 %
Náboženství	křesťanství – římskokatolické, protestantismus
Státní útvar
Státní zřízení	parlamentní republika
Vznik	21. ledna 1919 – uznáno 6. prosince 1922) (nezávislost na Spojeném království)
Prezident (s)	Michael D. Higgins
Taoiseach (s)	Micheál Martin
Měna	euro (EUR)
HDP/obyv. (PPP)	127 750[3] USD (3. na světě, 2024)
Giniho koeficient	27,9 (2022)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1	372 IRL IE
MPZ	IRL
Telefonní předvolba	+353
Národní TLD	.ie
multimediální obsah na Commons

Irsko^[4] (irsky Éire, anglicky Ireland,^[5] také irsky Poblacht na hÉireann a anglicky Republic of Ireland,^[6] Irská republika) je stát v severozápadní Evropě, zaujímající zhruba pět šestin povrchu stejnojmenného ostrova. Suverénní stát má jedinou pozemní hranici se Severním Irskem, které je součástí Spojeného království. Jinak je obklopeno Atlantským oceánem, na jihu Keltským mořem, na jihovýchodě Svatojiřským průlivem a na východě Irským mořem. Nížinné centrální roviny jsou obklopeny pobřežními horami a země má mírné oceánské podnebí. Irsko se dělí na 26 hrabství, na ploše 70 000 km² žije 5,4 milionu obyvatel.^[1] Jeho hlavním a největším městem je Dublin, mezi další velká města patří Cork, Limerick, Galway a Waterford. Tři čtvrtiny obyvatel jsou Irové, největšími menšinami jsou Poláci a Britové,^[7] oficiálními jazyky je irština a angličtina. Tři čtvrtiny populace se hlásí ke křesťanství.

Irský svobodný stát se statusem dominia vznikl v roce 1922 na základě anglo-irské dohody. V roce 1937 byla přijata nová ústava, v níž byl stát pojmenován „Irsko“ a fakticky se stal republikou s voleným prezidentem bez výkonné moci. Oficiálně byla republika vyhlášena v roce 1949. Irsko v té době bylo jedním z nejchudších států západní Evropy a mělo vysokou míru emigrace. V roce 1955 se Irsko stalo členem Organizace spojených národů. V roce 1973 vstoupilo do Evropských společenství, předchůdce Evropské unie. Po většinu 20. století stát neměl žádné formální vztahy se Severním Irskem, ale v 80. a 90. letech 20. století britská a irská vláda spolupracovaly se severoirskými stranami na řešení konfliktu, který se stal známým jako Trable. Od podpisu Velkopáteční dohody v roce 1998 spolupracují irská a severoirská vláda v řadě oblastí politiky v rámci Rady ministrů Severu a Jihu, která byla touto dohodou vytvořena. Po vstupu do Evropských společenství vláda země zavedla řadu liberálních hospodářských politik (např. výrazné snížení daní ve srovnání s ostatními zeměmi EU), které pomohly zvýšit hospodářský růst v letech 1995-2007, tedy v období, které se dnes často označuje jako období keltského tygra. Poté následovala recese a zvrat v růstu během celosvětové finanční krize, kterou ještě zhoršilo splasknutí irské realitní bubliny.^[8] Velká recese trvala do roku 2014 a po ní nastalo nové období silného hospodářského růstu.^[9]

Irsko je unitární parlamentní republikou^[10] s prezidentem jako ceremoniální hlavou státu, zákonodárným orgánem je dvoukomorový Oireachtas. Je rozvinutou zemí s velmi vyspělou ekonomikou,^[11] má třetí nejvyšší hrubý domácí produkt dle parity kupní síly na obyvatele na světě. V Dublinu se nachází jedno z hlavních evropských finančních center. Podle indexu lidského rozvoje se umístilo na sedmém místě na světě.^[12] Vysoko se umístilo také v oblasti zdravotní péče, ekonomické svobody a svobody tisku.^[13][14] Podle světového indexu míru bylo Irsko v roce 2024 druhou nejmírumilovnější zemí na světě.^[15] Je členem Evropské unie (EU), eurozóny a zakládajícím členem Rady Evropy a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Kvůli své vojenské neutralitě není členem Severoatlantické aliance,^[16] ale podílí se na spolupráci prostřednictvím Partnerství pro mír a účastní se Společné bezpečnostní a obranné politiky EU. Není také plnoprávným členem schengenského prostoru.