Island

Island Ísland
vlajka znak
Hymna Lofsöngur
Geografie
Poloha Islandu
Hlavní město	Reykjavík
Rozloha	103 125 km² (107. na světě) z toho 2,07 % vodní plochy
Nejvyšší bod	Hvannadalshnjúkur (2 109,6 m n. m.)
Časové pásmo	UTC+0 (ZEČ)
Poloha	65° s. š., 19° z. d.
Geodata (OSM)	OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	389 444[1] (172. na světě, 2025)
Hustota zalidnění	3,8 ob. / km² (235. na světě)
HDI	▲ 0,959 (velmi vysoký) (3. na světě, 2022)
Jazyk	islandština (úřední)
Národnostní složení	Islanďané (86 %), Poláci 6 %, Litevci 1 %
Náboženství	61 % luteránské 12 % ostatní křesťané 25 % bez víry 1,5 % novopohanské (Ásatrú) 0,9 % ostatní náboženství
Státní útvar
Státní zřízení	parlamentní republika
Vznik	17. června 1944 (nezávislostí na Dánsku)
Prezidentka (s)	Halla Tómasdóttir
Předsedkyně vlády (s)	Kristrún Frostadóttir
Měna	islandská koruna (ISK)
HDP/obyv. (PPP)	69 351[2] USD (15. na světě, 2024)
Giniho koeficient	23,2 (2018)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1	352 ISL IS
MPZ	IS
Telefonní předvolba	+354
Národní TLD	.is
multimediální obsah na Commons

Island (islandsky Ísland) je severský ostrovní stát na stejnojmenném ostrově mezi Severním Atlantikem a Severním ledovým oceánem, na středoatlantickém hřbetu mezi Evropou a Severní Amerikou. Je kulturně a politicky spjat s Evropou a je její nejzápadnější zemí.^[3] Island se nachází na zlomu mezi tektonickými deskami a jeho geologická aktivita zahrnuje gejzíry a časté sopečné erupce.^[4][5] Vnitrozemí tvoří sopečná náhorní plošina s písečnými a lávovými poli, horami a ledovci. Island je ohříván Golfským proudem a navzdory poloze těsně u severního polárního kruhu má na jižním pobřeží subpolární podnebí; ve vnitrozemí pak tundru. Na ploše 103 000 km² žije 400 000 obyvatel,^[1] což z něj činí nejřidčeji osídlenou zemí Evropy. Jeho hlavním a největším městem je Reykjavík, další významná města jsou Kópavogur a Hafnarfjörður. Islanďané tvoří 86 % obyvatel, největší menšinou jsou Poláci, úředním jazykem je islandština.

Podle starověkého rukopisu Landnámabók začalo osídlování Islandu v roce 874 n. l., kdy se prvním stálým osadníkem ostrova stal norský náčelník Ingolfur Arnarson.^[6] V následujících staletích se na Island přistěhovali Norové a v menší míře i další Skandinávci, kteří s sebou přivedli poddané (otroky nebo nevolníky) galského původu. Ostrov byl spravován jako nezávislé islandské společenství pod vedením místního parlamentu Althing. Po období občanských sporů se Island ve 13. století dostal pod norskou nadvládu. V roce 1397 Island následoval začlenění Norska do Kalmarské unie spolu s dánským a švédským královstvím a po jejím rozpadu v roce 1523 přešel de facto pod dánskou vládu. Dánské království zavedlo v roce 1550 násilím luteránství^[7] a Kielská smlouva z roku 1814 formálně postoupila Island Dánsku.

Pod vlivem ideálů nacionalismu po Velké francouzské revoluci se zformoval boj Islandu za nezávislost, který vyvrcholil v roce 1918 dánsko-islandským zákonem o unii a vznikem Islandského království, které se prostřednictvím personální unie dělilo o úřadujícího dánského panovníka. Během okupace Dánska za druhé světové války se Island v roce 1944 drtivou většinou hlasů rozhodl stát republikou, čímž ukončil zbývající formální vazby na Dánsko. Až do 20. století se islandští obyvatelé živili převážně rybolovem a zemědělstvím. Industrializace rybolovu a pomoc v rámci Marshallova plánu po druhé světové válce přinesly prosperitu a Island se stal jednou z nejbohatších a nejrozvinutějších zemí světa.

Island je unitární parlamentní republikou s prezidentem jako ceremoniální hlavou státu, zákonodárnou moc vykonává jednokomorový parlament Althing, jeden z nejstarších fungujících zákonodárných sborů na světě. Island je vyspělá země, s vyspělou vysokopříjmovou ekonomikou a vysokou životní úrovní, má tržní hospodářství s relativně nízkými daněmi ve srovnání s ostatními vyspělými zeměmi.^[8] Udržuje severský systém sociálního zabezpečení, který poskytuje zdarma všeobecnou zdravotní péči a terciární vzdělávání.^[9] V mezinárodních srovnáních výkonnosti států, jako je kvalita života, vzdělání, ochrana občanských svobod, transparentnost vlády a ekonomická svoboda, se Island umisťuje na předních místech; má 3. nejvyšší index lidského rozvoje na světě.^[10] Island je členem Organizace spojených národů, Rady Evropy, Severoatlantické aliance, Evropského sdružení volného obchodu, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, schengenského prostoru a Evropského hospodářského prostoru, ale není členem Evropské unie.