Jean-Baptiste Lully

Jean-Baptiste de Lully
Jean-Baptiste Lully (portrét od Pierre Mignarda)
Základní informace
Rodné jméno	Giovanni Battista Lulli
Přezdívky	Baptiste, Le grand baladin (velký pouliční umělec)[1]
Narození	28. listopadu 1632 Florencie
Původ	Toskánské velkovévodství (dnešní Itálie)
Úmrtí	22. března 1687 (ve věku 54 let) Paříž
Příčina úmrtí	gangréna
Místo pohřbení	Bazilika Panny Marie Vítězné
Žánry	klasická hudba
Povolání	hudební skladatel a houslista
Nástroje	housle
Významná díla	Bellérophon Isis Théseus Měšťák šlechticem
Manžel(ka)	Madeleine Lambert (od 1662)
Děti	Louis Lully Jean-Baptiste Lully Jean-Louis Lully
Sídlo	Francie (od 1646)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jean-Baptiste de Lully ([ʒã.ba.tist de ly.li]IPA, rodným jménem Giovanni Battista Lulli, 28. listopadu 1632 Florencie – 22. března 1687 Paříž^[2]) byl francouzský hudební skladatel italského původu, který od roku 1662 zcela ovládal francouzskou hudební scénu.^[2] Patří k nejvýznamnějším francouzským skladatelům barokního období a je faktickým tvůrcem francouzské národní opery (je autorem první francouzské opery Cadmus et Hermione z roku 1673)^[3][4] a francouzského typu operní ouvertury.^[5]

Lully také rozvinul recitativ ve francouzštině.^[6] Nahradil recitativo secco (suchý recitativ) novou formou recitativo accompagnato (doprovázený recitativ), pro kterou jsou typické rytmické variace a přesná umístění slov.^[2] Vytvořil nový styl deklamace, který byl přesně uzpůsoben pro francouzštinu. Při zpěvu se díky této invenci vyrovnává rozdíl mezi árií a recitativem, zpěv pak zní více kontinuálně.^[2]

Patřil mezi několik málo důvěrných přátel krále Ludvíka XIV. I díky tomu se stal nejvlivnějším a nejúspěšnějším skladatelem v období jeho vlády ve Francii a ve francouzských dějinách vůbec.^[7][8][9]

Téměř tři staletí byl Lully znám spíše kvůli neobvyklým okolnostem své smrti. Při dirigování jedné ze zkoušek v roce 1687, se Lully prudce udeřil bodcem těžké barokní taktovky do palce pravé nohy, který se v důsledku nedostatečné hygieny zanítil. Protože odmítal včasnou amputaci, která by byla nutná pro zastavení gangrény, zánět se rozšířil. Pozdní amputace nohy již nepomohla a Lully o dva měsíce později zemřel. Teprve nový zájem o barokní hudbu v posledních desetiletích 20. století vedl k hlubšímu poznání Lullyho děl.^[10]

Mezi Lullyho nejdůležitější díla patří ve spolupráci s Molièrem Měšťák šlechticem a Psyché, ve spolupráci s Quinaultem pak královská opera Atys, opera muzikantů Isis a mistrovské dílo Armida.^{[11][12][13][14]}

Jeho kompoziční styl napodobovali soudobí hudební skladatelé po celé Evropě.^[2] Díky svému rozsáhlému dílu a hudebním invencím ovlivnil Lully i řadu pozdějších hudebních skladatelů (například G. F. Händela,^[15] J. S. Bacha,^[16] J.-P. Rameaua^[17] a další).