Jicchak Rabin

Jicchak Rabin יִצְחָק רַבִּין
Oficiální portrét Jicchaka Rabina
6. a 11. premiér Izraele
Ve funkci: 13. července 1992 – 4. listopadu 1995
Prezident	Chajim Herzog Ezer Weizman
Předchůdce	Jicchak Šamir
Nástupce	Šimon Peres
Ve funkci: 3. července 1974 – 22. dubna 1977
Prezident	Efrajim Kacir
Předchůdce	Golda Meirová
Nástupce	Menachem Begin
11. a 14. ministr obrany Izraele
Ve funkci: 13. července 1992 – 4. listopadu 1995
Předchůdce	Moše Arens
Nástupce	Šimon Peres
Ve funkci: 13. září 1984 – 15. března 1990
Předchůdce	Moše Arens
Nástupce	Jicchak Šamir
Stranická příslušnost
Členství	Strana práce (dříve Ma'arach)
Vojenská služba
Služba	Hagana Palmach Izraelské obranné síly
Doba služby	1941–1968
Hodnost	Rav Aluf (generálporučík), náčelník Generálního štábu
Bitvy/války	válka za nezávislost šestidenní válka
Narození	1. března 1922 Jeruzalém, Britský mandát Palestina (nyní Izrael)
Úmrtí	4. listopadu 1995 (ve věku 73 let) Tel Aviv, Izrael
Příčina úmrtí	střelná rána
Místo pohřbení	Herzlova hora
Kneset	8., 9., 10., 11., 12., 13.
Choť	Lea Rabinová
Rodiče	Nehemiah Rabin a Rosa Cohen
Děti	Dalia Rabinová-Pelosofová Juval Rabin
Příbuzní	Rahel Rabin (sourozenec) Noa Rotman a Jonathan Ben-Artzi (vnoučata)
Alma mater	Zemědělská škola Kadoorie
Profese	diplomat, důstojník a politik
Náboženství	judaismus
Ocenění	čestný doktor Miamské univerzity (1970) Cena míru Félixe Houphouët-Boignyho (1993) Nobelova cena za mír (1994) čestný doktor Ben Gurionovy univerzity Cena kněžny asturské za mezinárodní spolupráci … více na Wikidatech
Podpis
Commons	Yitzhak Rabin
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jicchak Rabin (hebrejsky יִצְחָק רַבִּין‎, anglicky Yitzhak Rabin; 1. března 1922 – 4. listopadu 1995) byl izraelský politik, diplomat a voják. Dvakrát zastával funkci premiéra, poprvé jakožto v pořadí šestý izraelský premiér v letech 1974 až 1977 a podruhé coby v pořadí jedenáctý premiér od roku 1992 až do svého zavraždění v roce 1995. Službou v armádě strávil 27 let a během své vojenské kariéry dosáhl četných úspěchů. V období před vznikem Izraele působil v elitní úderné jednotce Palmach a po vzniku Izraelských obranných sil (IOS) zastával řadu vysokých velitelských pozic. V letech 1964 až 1968 byl náčelníkem Generálního štábu IOS a jako takový naplánoval a dohlížel na izraelský vojenský úspěch v šestidenní válce v roce 1967.^[1] Podílel se také na formování izraelské vojenské doktríny a vývoji výcvikových technik a bitevních strategií.^[1]

Kromě úřadu premiéra zastával celou řadu ministerských postů v izraelské vládě (např. ministra obrany, vnitra, práce, školství, zdravotnictví). Ve svých politických názorech se dostal od razantního potírání první palestinské intifády politikou „železné pěsti“ až po mírové řešení izraelsko-palestinského konfliktu. Výrazným způsobem se zasadil o schválení mírových dohod z Osla, historicky prvních mírových dohod s palestinskou reprezentací, díky nimž vznikla Palestinská samospráva. V 70. letech došlo za jeho vlády k podpisu dohody s Egyptem, která později umožnila dojednání mírové smlouvy s touto zemí. Díky jeho přičinění Izrael dále v roce 1994 uzavřel mírovou smlouvu s Jordánskem. Za jeho mírové úsilí mu byla spolu s Šimonem Peresem a Jásirem Arafatem téhož roku udělena Nobelova cena míru. Jeho mírové aktivity a územní ústupky v rámci mírových jednání však rozdělily izraelskou společnost. Mezi jádro tvrdých odpůrců Rabinovy politiky, kam se řadila především izraelská pravice a radikální náboženské kruhy, patřil i ortodoxní izraelský student Jig'al Amir, který na Rabina v roce 1995 spáchal atentát. Zraněním ze tří výstřelů z pistole Rabin po převozu do nemocnice podlehl.

Jicchak Rabin byl prvním Židem narozeným na historickém území Izraele („sabrou“), který se stal izraelským premiérem.^[2] Zároveň se stal prvním zavražděným izraelským premiérem a druhým izraelským premiérem, který zemřel během výkonu úřadu. V roce 2005 byl v celostátní izraelské soutěži internetového deníku Ynetnews zvolen největším Izraelcem všech dob.^[3]