Julianus

IVLIANVS
vyobrazení Juliana z antiochské mince
Doba vlády	360 – 26. červen 363
Úplné jméno	FLAVIVS·CLAVDIVS·IVLIANVS
Tituly	IMPERATOR DOMINVS·NOSTER NOBILISSIMVS·CAESAR PIVS·FELIX·AVGVSTVS PERPETVVS·AVGVSTVS Imperátor náš pán nejurozenější Caesar zbožný radostný Augustus věčný Augustus
Narození	17. listopadu 331 Konstantinopolis, Římská říše
Úmrtí	26. června 363 (ve věku 31 let) Frygium, Perská říše
Pohřben	Tarsus, později převezen do Konstantinopole
Předchůdce	Constantius II.
Nástupce	Jovianus
Manželka	Helena
Dynastie	Konstantinovská dynastie
Otec	Julius Constantius
Matka	Basilina
Příbuzní	dcera Julia Constantia, Constantius Gallus a Julia Galla (sourozenci) Procopius (strýc z druhého kolene) Flavius Dalmatius (strýc z otcovy strany) Flavius Hannibalianus (strýc z otcovy strany) Konstantin I. Veliký (half cousin a tchán) Constantius II. (half cousin a švagr) Helena (manželka Juliana) (half cousin) Fausta (tchyně) Flavius Hannibalianus (bratranec) Dalmatius (bratranec) Constantius Gallus (polorodý bratr z otcovy strany) Constantina (švagrová) Konstantin II. (švagr) Constans (švagr) Flavia Julia Constantia (teta z otcovy strany) Licinius (manžel tety) Licinius II (bratranec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Flavius Claudius Julianus (latinsky FLAVIVS CLAVDIVS IVLIANVS, řecky Φλάβιος Κλαύδιος Ἰουλιανός, později pod křesťanským vlivem označován jako Julianus Apostata, řecky Ἰουλιανὸς ὁ Ἀποστάτης, tj. „Odpadlík“, ve starší české literatuře uváděn jako Julián; 331 v Konstantinopoli – 26. června 363 poblíž vesnice Maranga u řeky Tigris) byl od roku 355 mladší císař Constantia II. a v letech 360/361 – 363 samostatný římský císař. Jeho krátká samostatná vláda se vyznačovala intenzivním reformním úsilím s cílem zvrátit socio-politický vývoj nastolený předchozími křesťanskými císaři a obrodit antickou společnost^[1] na nikoli křesťanském, ale pohanském náboženském základě^[2] prostřednictvím jednotného státního kultu propojeného s novoplatonskou filosofií. Ve skutečnosti Julianus usiloval o realizaci mnohem širšího politického programu, který byl ovšem zastíněn takto vzniklým náboženským konfliktem. Jeho náhlá smrt v průběhu válečného tažení proti sásánovské Persii však pohřbila jakoukoliv naději na restauraci tradičních poměrů, ačkoliv Julianovi nástupci se až do doby Theodosia I. stavěli vůči stoupencům pohanského náboženství poměrně tolerantně.

Julianus byl všestrannou činorodou osobností – získal vzdělání v právu i v rétorice, měl vojenské schopnosti, byl nadaným řecky píšícím literátem a novoplatónsky orientovaným myslitelem.