Kypr

Kyperská republika Κυπριακή Δημοκρατία (řecky) Kıbrıs Cumhuriyeti (turecky)
vlajka znak
Hymna Imnos pros tin Eleftherian (stejná jako řecká)
Geografie
Poloha Kypru
Hlavní město	Nikósie (Lefkosía)
Rozloha	9 251[pozn. 1] km² (174. na světě) z toho zanedbatelné % vodní plochy
Nejvyšší bod	Olympos (1 952 m n. m.)
Časové pásmo	+2 (letní čas UTC+3)
Poloha	35° s. š., 33° v. d.
Geodata (OSM)	OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	1 266 676[1] celkový počet obyvatel ostrova; (923 272 vládou kontrolované oblasti Kyperské republiky 2021[2]) (157. na světě, 2020, odhad)
Hustota zalidnění	137 ob. / km² (—. na světě)
HDI	▲ 0,873 (velmi vysoký[3]) (31. na světě, 2019)
Jazyk	řečtina, turečtina (oba dva úředními jazyky) angličtina (používaná), arménština, kyperská arabština
Náboženství	pravoslavné křesťanství (89 %), římskokatolické křesťanství (3 %) protestantské křesťanství (2 %) islám (2 %), ostatní (2 %) (platí pro řeckým Kyprem ovládané území)[1]
Státní útvar
Státní zřízení	prezidentská republika
Vznik	16. srpna 1960 (nezávislost na Velké Británii)
Prezident	Níkos Christodúlídés
Měna	euro (EUR)
HDP/obyv. (PPP)	37 767[4] USD (28. na světě, 2024)
Giniho koeficient	29,4[5] (2022)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1	196 CYP CY
MPZ	CY
Telefonní předvolba	+357
Národní TLD	.cy
multimediální obsah na Commons

Kypr,^{[pozn. 2]} oficiálně Kyperská republika,^{[pozn. 3]} je ostrovní stát ve východním Středomoří. Ačkoli se geograficky nachází v západní Asii, politickogeograficky a kulturně patří do jihovýchodní Evropy. Je třetím největším ostrovem ve Středozemním moři.^[6][7] Nachází se jihovýchodně od Řecka, jižně od Turecka, západně od Sýrie a Libanonu, severozápadně od Izraele a Palestiny a severně od Egypta. Na Kypru se nacházejí Brity kontrolované vojenské základny Akrotiri a Dhekelia, zatímco severovýchodní část ostrova je de facto spravována samozvanou Severokyperskou tureckou republikou, která je od Kyperské republiky oddělena nárazníkovou zónou OSN. Na převážně hornatém ostrově panuje středomořské klima s horkým a suchým létem a teplou vlhkou zimou. Kypr se na šest distriktů; na ploše 9 200 km² žije asi 1,3 mil. obyvatel.^{[pozn. 1]} Jeho hlavním a největším městem je Nikósie. Většina obyvatel jsou kyperští Řekové, dále turečtí Řekové a Evropané neřeckého původu. Úředními jazyky jsou řečtina a turečtina.

Kypr byl poprvé osídlen lovci a sběrači přibližně před 13 000 lety, zemědělské osady vznikly o několik tisíc let později. Během pozdní doby bronzové se na Kypru (tehdy nazývaném Alašija) vyvinula urbanizovaná společnost úzce propojená s širším středomořským světem. Na konci 2. tisíciletí př. n. l. Kypr zažil vlny osídlení mykénskými Řeky. Následně byl obsazen několika říšemi, včetně Asyřanů, starých Egypťanů a Peršanů, od nichž ostrov v roce 333 př. n. l. převzal Alexandr Veliký. Po následné vládě Ptolemaiovského Egypta, klasické a byzantské říše, arabských chalífátů, francouzských Lusignanů a Benátčanů následovala více než tři staletí osmanské nadvlády v letech 1571–1878 (de iure do roku 1914).^[8] Kypr byl v roce 1878 na základě Kyperské úmluvy převeden pod správu Velké Británie a v roce 1914 byl touto zemí formálně anektován.

Budoucnost ostrova se stala předmětem sporů mezi dvěma významnými etnickými komunitami, kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Od 19. století kyperští Řekové usilovali o enosis (spojení s Řeckem), které se v 50. letech 20. století stalo řeckou národní politikou.^[9][10] Kyperští Turci se zpočátku zasazovali o pokračování britské nadvlády, poté požadovali připojení ostrova k Turecku; v 50. letech 20. století společně s Tureckem zavedli politiku taksimu (rozdělení Kypru a vytvoření tureckého státu na severu ostrova).^[11] Po nacionalistických násilnostech v 50. letech byla Kypru v roce 1960 udělena nezávislost.^[12] Krize v letech 1963-64 přinesla další násilí mezi oběma komunitami, přes 25 000 kyperských Turků bylo vysídleno do enkláv,^[13][14] a ukončila zastoupení kyperských Turků v republice. Dne 15. července 1974 provedli kyperští řečtí nacionalisté^[15][16] a příslušníci řecké vojenské junty státní převrat.^[17] Tato akce urychlila 20. července tureckou invazi na Kypr,^[18] která vedla k obsazení dnešního území Severního Kypru a k vysídlení více než 150 000 kyperských Řeků^[19][20] a 50 000 kyperských Turků.^[21] V roce 1983 byl jednostranným prohlášením založen samostatný turecký stát na severu Kypru, který byl mezinárodním společenstvím široce odsouzen a vedl k tomu, že Turecko bylo jedinou zemí, která nový stát uznala. Tyto události a z nich vyplývající politická situace jsou předmětem probíhajícího sporu.

Kypr je demokratická prezidentská republika, zákonodárným orgánem je jednokomorový parlament. Má vyspělou ekonomikou s vysokými příjmy^[22][23][24] a je významnou turistickou destinací. V indexu lidského rozvoje se umístila na 29. místě. Je členem Organizace spojených národů, Rady Evropy, Commonwealthu; byla zakládajícím členem Hnutí nezúčastněných zemí až do svého vstupu do Evropské unie v roce 2004;^[25] je členem eurozóny a od konce roku 2025 by měla být členem schengenského prostoru.^[26] Kypr dlouho udržoval dobré vztahy se Severoatlantickou aliancí a zároveň odmítal do ní vstoupit, ale v roce 2024 potvrdil, že nyní do ní hodlá oficiálně vstoupit.^[27]

Chybná citace: Nalezena značka <ref> pro skupinu „pozn.“, ale neexistuje příslušná značka <references group="pozn."/>