Laserdisc

LaserDisc
Srovnání velikosti Laserdiscu (vlevo) a DVD (vpravo)
Základní informace
Typ média	Optický disk
Kapacita	60 minut na stranu na CLV discích, 30 minut na stranu na CAV discích
Způsob čtení	Polovodičový laser o vlnové délce 780 nm
Vyvíjeno společností	Philips, MCA, Pioneer
Použití	Domácí video
Poznámky
kódování: NTSC, PAL

Laserdisc (zkratka LD) byl vůbec prvním formátem optických disků, původně licencovaným a prodávaným pod názvem MCA DiscoVision (nebo pouze „DiscoVision“) v USA od roku 1978. Laserdisc měl průměr 30 cm (velikost LP gramofonové desky) a sloužil k záznamu a distribuci filmů a jiných videozáznamů. Laserdisky byly oboustranné. Obraz s horizontálním rozlišením přibližně 400 řádků se na ně zaznamenával analogově, zvuk analogově či digitálně, přičemž mohl využívat i prostorové ozvučení ve formátech Dolby Surround, Dolby Digital či DTS.

I když Laserdisc byl schopen nabídnout vyšší kvalitu videa a zvuku než obchodní soupeři, videosystémy VHS a Betamax, Laserdisc nikdy nedosáhl větších úspěchů v Severní Americe, převážně kvůli vysokým cenám přehrávačů a samotných filmů. V Evropě a Austrálii také zůstal převážně neznámý. Laserdisc byl nicméně populární v Japonsku a bohatších regionech jihovýchodní Asie jako Hongkong, Malajsie a Singapur. Byl také převládajícím médiem půjčoven filmů v Hongkongu v devadesátých letech.